neděle 13. ledna 2019

NAROZENÍ PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA 7.1. 2019

Fotografie  
  • (7. 1. 2019) NAROZENÍ PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA, Liturgie sv. Basila Velikého (bez večerní)  Gal 4,4-7;  Mat 2,1-12 
  • 13. 1. 2019)NEDĚLE PO 50nici; neděle po Narození Svaté Boží rodiny: spr.Josefa Snoubence,  Davida,krále a Jakuba, bratra Páněhlas 8. — Gal 1,11–19Mat 2,13–23 (ned. po Naroz.)
Kristus se rodí !  Oslavujme ho ! 


 


 






sobota 5. ledna 2019

Denní život křesťana podle evangelia.

    Navykni si vstávat časně se statečným a radostným sebezapřením, a to v určitou hodinu. Vstávaje, pozdvihni svou mysl k Bohu a poznamenej se znamením kříže. Bez meškání se umývej a oblékej.
Nato vykonej podle času delší nebo kratší modlitbu ranní. MODLI SE POZORNĚ A ZBOŽNĚ.
Zvykni si věnovat mimo to aspoň dvě nebo pět minut přečtení nějaké stati z evangelia.
     Pak posnídej a dej se ihned do denní práce, kterou konej svědomitě. Neoddávej se zahálce ani pohodlnosti, ale měj se chuti k dílu. Lenoch není hoden být nazýván křesťanem. Apoštol Pavel praví: ,,Nechce-li kdo pracovati, ať nejí." Vzbuzuj v sobě vědomí, že všudypřítomný Bůh ví všechno co a jak děláš. Cítíš-li v průběhu práce únavu, představuj si Ježíše, který v potu tváře své jedl chléb, pracuje s Josefem. Má-li práce tvá úspěch, děkuj Bohu;není-li tak úspěšná, jak si přeješ, neúspěch tento obětuj Bohu jako pokání za své chyby a nedostatky.
     Při jídle vzbuď v sobě představu Otce nebeského, otvírajícího ruku svou, aby tě nakrmil. Mysli si, že Ježíš sedí s tebou za stolem a jí s tebou. Navykni si jísti a píti střídmě.
     Než ulehneš k spánku, uvažuj, zda jsi se v průběhu dne něčím neprovinil, pros Boha o odpuštění a umiň si, že se napravíš.Nato vykonej večerní modlitbu a uléhej k nočnímu odpočinku odevzdej se Bohu. Nemůžeš-li usnouti vzpomeň si, že mnoho lidí té noci leží v nemoci a bolestech, nebo i umírají, a odporoučej je do milosti a lásky Boží.
      Chceš-li, aby život tvůj byl klidný a spokojený, nauč se býti vždy odevzdán do do vůle Boží. Nenajdeš duševního klidu, dokud nespočineš v Bohu. Snaž se varovati všeho, co se protiví přikázáním Božím. Nedomáhej se a nehledej ničeho, co není v souladu s vůlí Boží. Bdi nad sebou, nad svými pocity, myšlenkami, hnutími srdce i vášněmi; pros Boha, aby sám připomenul ti sebe, jestli ty na něho zapomeneš. Ve všem nechť je tvým učitelem Pán Ježíš Kristus. Často si vzpomeň, co by on na místě činil, mluvil a nač by myslel.
     V utrpení snaž se býti tichý a klidný; mlč a trp podle příkladu Kristova, neboť to je nejlepší cesta k vítězství, a on pomůže ti ve tvé slabosti. Utrpíš-li od lidí na cti, snaž se snést to klidně. Nejsi-li vinen, uvaž, že v jiných případech jsi se tolikrát skutečně provinil, aniž kdo o tom věděl; haj své cti vždy jen způsobem čestným a důstojným.Jsi-li vinen uznej, že zahanbení jsi zasloužil a snaž se polepšiti se. Zaslouženému trestu, pokárání nebo napomenutí se podrob. Tak -li se zachováš, bude ti zahanbení k duchovnímu prospěchu.
      Buď pravdomluvný. Nejsi-li však povinen mluviti, nemluv proti nikomu a nevyhledávej sporů.
Nebuď nenávistným, závistivým, ani příliš strohým v jednání a slovech. Čeho nechceš sám, nečiň jiným; čeho si přeješ od jiných prokazuj především sám.
      Jestliže tě kdo navštíví, buď laskav, skromný, pozorný a pln pochopení pro hosta. Nemluv bez rozmyslu neboť bude se nám zodpovídati za každé neužitečné slovo. Pros Boha o milost, v pravý čas mlčet a v pravý čas  mluvit. Varuj se špatných společností, neboť člověk zpravidla podléhá jejich vlivu. Pozoruješ-li, že někdo působí na tebe neblaze, buď statečný a rozhodni se rázem přerušit styky s ním.
      V pokušení neoddávej se trudomyslnosti. Kdo sesílá příležitost k boji, dá i sílu k vítězství. Důvěřuj v Boha; jestliže Bůh je s tebou, kdo proti tobě? S pomocí Boží cvič svou vůli v přemáhání zla. 
     Snaž se každému prokazovati dobro, nemysle na to, dočkáš-li se vděčnosti. Buď ochoten odpouštět každému, i tomu, kdo tvé dobrodiní odplácí zlobou.
      V čas nemoci povolej lékaře, ale buď při tom odevzdán do vůle Boží, bez níž ani vlas z hlavy nespadne. V bolestech připomínej si utrpení Kristovo, abys se posílil v trpělivosti. Všemožně se varuj reptání a podrážděnosti, jímž snadno podléhá člověk nemocný ke vlastní škodě duševní i tělesné.
      Choď pravidelně na služby Boží, zvláště nedělní a sváteční, abys společně s ostatními bratřími a sestrami, členy  pravoslavné církve Boží, povznesl mysl svou k Bohu, odložil světské starosti, zúčastnil se svatých Tajin, dosáhl odpuštění, načerpal Boží útěchy i radosti a nabyl nových sil. Kdo zanedbává službu Boží, upadá zpravidla do duchovního spánku, stává se lhostejným k věcem Božím a ocitá se na scestí. Nedej působiti zlozvykem nechodit na služby Boží. Je to zjev úpadkový, kterého se varuj, abys ušel duchovní smrti. Služeb Božích účastni se pozorně a činně, vždyť nepřekáží ti přehrada nesrozumitelného jazyka. Modli se s knězem, zpívej Hospodinu se sborem i s veškerou obcí církevní a prožívej církevní děj. Tu poznáš, jak velice se mýlí ti, kdož se domnívají, že křesťanství je náboženství chmurné; naopak víra křesťanská pravoslavná je radostnou a blahou zvěstí, naplňující duši jasem a vlévající do srdce radostnou odhodlanost a junáctví.                             
       Milost Pána našeho Ježíše Krista budiž s tebou!

Lidový sborník modliteb
biskupa-mučedníka Gorazda

pátek 4. ledna 2019

Montáž ikonostasu v našem chrámu



Zveřejněním uvedených snímků, chceme poděkovat za pomoc vladykovi Izaiášovi, otcům Jozefovi, Arkadiovi a Matfejovi, bratru Ivanovi i drobným pomocníkům za obětavou pomoc i rukou přiložením k dílu. Oceňujeme to zvláště v těchto mrazech a chceme ukázat toto dílo všem, kteří se domnívají, že v Hodoníně stále ještě je ,,vyprázdněný" chrám ? 

Nástřel rozvržení ikonostasu
Před dokončením
I s vánoční výzdobou je chrám připraven na oslavu narození Ježíše Krista.


závěrečná fáze

čtvrtek 3. ledna 2019

POSELSTVÍ POSVÁTNÉHO SYNODU

POSELSTVÍ POSVÁTNÉHO SYNODU PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE
V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU
NAROZENÍ PÁNĚ 2018/2019
Drazí duchovní otcové a milovaní v Kristu bratři a sestry:
Kristus se rodí, oslavujte Ho!
Kristus se rodí, Bůh se stává člověkem, aby člověk mohl mít účast na Bohu.
Pozemské je povznášeno Kristovou pokorou. Boží Syn se vypravil vyhledat a zachránit
hynoucí lidi, aby je učinil syny a dcerami Božími. Nesmrtelný Bůh bere na Sebe smrtelné
lidství, aby učinil nesmr- telnými i nás. Jako Syn Panny narodil se Ten, kdo se předvěčně
rodí z Otce. Na trůně s bezpočátečným Otcem zůstává Ten, kdo se nyní ukládá do jeslí.
To jsou oslavné myšlenky, jimiž načrtli význam svátku Božího Narození naši svatí Otcové.
Svátky Narození Krista nám každoročně připomínají událost, která se stala v Betlémě
před dvěma tisíciletími. Touto událostí začíná evangelijní příběh, který vypráví o Božím
díle spásy člověka. A toto dílo vnímáme jako střed lidských dějin. V Církvi stále zrají jeho
plody. Díky nim se skrze svaté Tajiny a účast na celém tajemném životě pravoslavné
Církve sjednocujeme s Bohem. V Kristu máme totiž účast na jeho zbožštěném lidství
i na jeho Božství. A tento neo- cenitelný dar se začíná lidstvu udělovat při betlémském
vtělení Božího Syna, při narození Bo- hočlověka Krista, našeho Spasitele. Dokonáno
bude to, co v Betlémě započalo, až o 33 let poz- ději - na Kříži, pak Vzkříšením a posléze
při Padesátnici.
Ukazuje se nám, jak vznešeným Božím stvořením je lidská bytost, kterou Stvořitel kdysi
učinil dle svého obrazu a podoby. Dal člověku dokonalé tělo i nesmrtelnou duši,
aby přebýval současně ve dvou světech – tělem v hmotném a svou duší v duchovním.
Nad tím žasnou i an- dělé. Vznešenost stvořeného člověka se ukazuje tím, že pro jeho
záchranu se Bůh rozhodl vzít na sebe lidství, nemocné pádem do hříchu, a stát se
člověkem, aniž by přestal být Bohem. U betlémských jesliček tedy žasneme nad
Bohočlověkem, a potažmo nad Božím milosrdenstvím a Jeho péčí o člověka.
Bůh sestupuje za člověkem do propasti, do níž se lidstvo zřítilo svými hříchy.
Dnes se v Betlémě vypravil Boží Syn za člověkem, bloudícím po vyprahlé poušti své
hříšnosti, aby k našim srdcím, žíznícím po věčném životě, zvolal:
„Žízní-li kdo, pojď ke mně, a napij se“ (Jan 7,37).
„Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
nezahynul, ale měl život věčný,“ říká kněz v modlitbách při liturgii tato neuvěřitelně
velkolepá biblická slova (Jan 3,16). To je největší událost lidských dějin. A Matka Církev
nás volá, aby- chom v Božím vtělení a v tom, že o něm můžeme vědět a uvěřit tak
v „Boha, který láska jest,“ (1. Janův 4,16) nalezli to nejlepší, co nás v životě potkalo.
„V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného
Syna, abychom skrze něho měli život“ (1. Janův 4,9).
Pán Ježíš je darem, který lidé od svého nebeského Otce dostali. Právě nad obrazem
Boho- člověka ležícího v jesličkách si s hlubokým dojetím uvědomujeme, že je to ten
největší dar, který jsme mohli obdržet. Podobně jako žádné množství drahých dárků
nemůže dítěti nahradit milující rodiče, tak člověku nemůže nic světského nahradit
Boží náruč. Tam sám Stvořitel chce setřít člověku každou slzu, přivést pramenům
hojnosti a zhojit veškerou nemoc, utišit jakékoliv trápení a žal (Zjevení 7,17 a 21,4).
Hluboko do každého lidského srdce je Bohem vložena tou- ha po tomto cíli lidské
existence. A s ničím menším se žádný lidský tvor nemůže natrvalo spo- kojit. A právě
tento dar se člověku dává v Betlémě, když přichází na svět Ten, kdo všem lidem otevře
cestu do dávno ztracené Boží náruče.
„My jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa“
(1. Janův 4,14).
Láska Boží k nám je tak nesmírná, že se Stvořitel neštítí člověka, poskvrněného
a zhanobeného hříchy. Naopak – v Betlémě a později i na Kříži – ukazuje, že je připra-
ven cokoliv učinit, na všechno přistoupit, jen aby byl člověk zachráněn od věčné záhuby.
A tak při Svém vtělení z Panny Marie oblékl na sebe šat našeho lidství, bere na sebe
každého člověka, aby jej jako dobrý pastýř na Svých ramenou odnesl do nebeského
ovčince.
Zároveň nám už v Betlémě začíná náš Pán ukazovat, jak se kráčí po cestě lásky, kterou
se za námi vypravil a kterou máme následovat. Je to cesta oběti, pokory a dobrovolného
ponížení. Touto cestou se ubíráme při životě v Kristu.
„V tom je láska ... že On nás miloval a poslal Svého Syna jako slitovnou oběť
za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, musíme i my milovat jedni
druhé. Boha nikdy nikdo neviděl. Když ale milujeme jedni druhé, Bůh v nás pře-
bývá a Jeho láska v nás došla naplnění“ (1. Janův 4, 10-12).
Žijeme v době, kdy státy, společnostmi i celou lidskou civilizací zmítají bouře, nepokoje,
zmatky a prosazování svých názorů. Slyšíme dokonce „řinčení zbraněmi“. Jak už říkal
sv. Paisij z Athosu – všichni se cítíme být znalci, profesory, všemu rozumíme a cítíme
oprávnění prosadit své řešení. Jsme samolibí, povýšení, ostře či dokonce nenávistně
kritizujeme každého, kdo nesdílí naše postoje. To je úplně jiná cesta, než nám ukázal
Pán Ježíš. Jeho tichá cesta pokory nás vede do nebe a k pokoji. Naše cesty povýše-
nosti a sebeprosazování vedou světské a bohužel i církevní společenství k neklidu
a bouřím. Kéž by právě svátky Narození Kristova uvedly naše smýšlení na pravou
cestu pokoje. Vždyť nyní hledíme na všemohoucího Boha ležícího jako bezbranné
ponížené dítě, kterým se dobrovolně a z lásky stal. Když Bůh v jeslích odložil kvůli
nám Svou moc a zrušil spravedlivý trest, který zasluhujeme, pak bychom se my mohli
přece vzdát svých „spravedlivých soudů“ a své domnělé nadřazenosti nad bližními.
Pod dojmem sváteční vzpomínky na Boha, který se stal Dítětem, odložme pyšný názor,
že jsme lepší než jiní lidé. Bůh nás miluje všechny stejně.
Drazí, nechť v nás letošní oslava svátku Kristova Narození povzbudí radostnou víru
a touhu po Kristově nebeském Království. Kéž se v našich srdcích rozhoří plamen
vděčnosti Spasiteli, odhodlání následovat jej na cestě oběti a pokory. Utišme svůj
egoismus a pýchu, abychom při- jali do duše dar Božího pokoje. Jistě pak zatoužíme
napodobit jeho lásku k nám svou láskou zahrnující všechny bližní.
Kristus se rodí!
† Rastislav arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska
† Michal arcibiskup pražský a českých zemí
† Juraj arcibiskup michalovsko-košický
† Simeon arcibiskup olomoucko-brněnský
† Izajáš biskup šumperský