úterý 21. května 2019

Divotvorná ikona Přesvaté Bohorodice v Hodoníně

22. května o 18.00 hod. navštíví naši cirkevní obec divotvorná, mirotočivá ikona přesvaté Bohorodice "Sedmibolestné" obměkčení zlých srdcí.

Program:
  • 18.00 Uvítání ikony a průvod kolem chrámu
  • 18.30 Akafist k ikoně a následně pomazání přítomných zázračným mirem

O IKONĚ PŘESVATÉ BOHORODICE
OBMĚKČENÍ ZLÝCH SRDCÍ – SEDMIBOLESTNÉ
O ÚCTĚ K PŘESVATÉ BOHORODICI


 „I požehnal jim Simeon, a řekl k Marii, matce jeho:
Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno. A tvou vlastní duši pronikne meč, aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.“ (Lk 2, 34–35)
Jedno z nejstarších vyobrazení ikony Přesvaté Bohorodice „Obměkčení kamenných srdcí (Sedmibolestné)“ se nacházelo ve zvonici chrámu sv. apoštola Jana Bohoslovce ve Vologdské eparchii. Ikona byla napsána na dřevě. Jeden z místních rolníků těžce onemocněl a lékaři mu nebyli schopni pomoci. Když se začal modlit k Boží Matce, měl v noci vidění, kdy mu neznámý hlas radil, aby hledal obraz Bohorodice ve zvonici chrámu a modlil se před touto ikonou. Ikona byla nalezena, přenesena do chrámu, a nemocný, který již nebyl schopen žádného pohybu, byl úplně uzdraven. Dalšími velkými zázraky se tato ikona proslavila zejména v r. 1830, v čase epidemie cholery.
Nynější myrotočivá ikona (tzn., že vydává svaté a libě vonící myro, olej) Přesvaté Bohorodice „Obměkčení kamenných srdcí (Sedmibolestné)“ je litografickou kopií originálu. V novodobé historii Ruska, na počátku 21. století, však právě tato konkrétní zázračná ikona přivedla k obrácení desetitisíce Rusů. Původně se ikona nacházela v jednom obyčejném panelovém bytě v Moskvě. Jednoho dne začala ronit myro a nádherně vonět.
Tento jev je v pravoslavné církvi znám, avšak předtím nikdy nebyl pozorován na obyčejném litografickém tisku ikony. Poté, co se na tváři Matky Boží poprvé objevily slzy myra, začala být ikona podrobně sledována. Před teroristickými útoky v Moskvě se pod očima Boží Matky objevily tmavé kruhy a v celém bytě bylo cítit kadidlo. Po nějaké době se na šíji Bohorodice objevily krvavé ranky a na levém rameni jizva. V den, kdy se to stalo, havarovala ruská ponorka Kursk. V den svatého archanděla Michaela začala ikona ronit krvavé slzy. Od té doby roní nepřetržitě myro i krvavé slzy. V bytě, kde se ikona nacházela, začaly ronit myro i ostatní ikony a každá z nich také nádherně voněla; dokonce i ty z ikon, které byly do blízkosti ikony „Obměkčení kamenných srdcí“ přineseny jen dočasně.
Ikona „Obměkčení kamenných srdcí“ byla poté ozdobena zlatem a drahokamy a začala putovat po Rusi. Mnozí z těch, kteří přišli k ikoně a uviděli, jak Matka Boží pláče krvavými slzami, se obrátili k Bohu a uvěřili. Její slzy přivádějí k pokání a změně života. Lidé z některých moderních náboženských společností, které vytýkají pravoslavným, že se klanějí obrazům (což je nesprávně vnímáno jako modloslužebnictví), začínají chápat veliké Boží tajemství skryté v ikonách. Ikona není obraz, ale okno do věčnosti, brána k nebesům, živé setkání s tím, koho představuje a kdo skrze ni k lidem a ke světu promlouvá.
To, že nyní roní slzy „jen“ tištěná ikona, je důkazem, že i kopie ikon živě zpřítomňují Matku Boží. Všude, kde se ikona nacházela, došlo v její blízkosti k mnoha zázračným uzdravením. Věřící dosvědčují, že Boží Matka pomáhala nejen při bolestech fyzických, ale i při řešení svízelné osobní situace.
V ženském klášteře v Tolgsku zaznamenali i tento pozoruhodný příběh. Jedna z mnišek zapochybovala o léčivé síle svatého myra, které ikona ronila. Na místě, kde ji kněz myrem pomazal, se jí okamžitě vytvořil hnisající vřed. Teprve když se vyznala ze svých pochybností a kněz ji opět pomazal, vřed zmizel stejně rychle, jako se objevil. Na ikoně „Obměkčení kamenných srdcí“ je Matka Boží zobrazena symbolicky se sedmi meči – bolestmi (tři zprava, tři zleva a jeden zezdola), které jí pronikly hluboko do srdce. V Písmu Svatém symbolizuje číslo „sedm“ plnost, v tomto případě plnost, nejvyšší míru možných strádání a bolesti, které Přesvatá Bohorodice vytrpěla v pozemském světě.

TROPAR, HLAS 5.
Ó Přesvatá Bohorodice, obměkči naše zlá srdce, zmírni útoky těch, kdož nás nenávidí, a všelikou úzkost naší duše odežeň. Při pohledu na Tvůj svatý obraz jsme dojati Tvým strádáním a Tvým milosrdenstvím k nám a rány Tvé líbáme, a svých střel, jež Tě mučí, se hrozíme. Nedej nám, dobrotivá Matko, zahynout v naší bezcitnosti a kvůli bezohlednosti bližních. Ty jsi vpravdě kamenných srdcí obměkčení.

MODLITBA K PŘESVATÉ BOHORODICI
PŘED IKONOU OBMĚKČENÍ ZLÝCH SRDCÍ – SEDMIBOLESTNÁ
Mnohobolestná Matko Boží, jež ve své čistotě a množstvím svých strádání, které jsi na zemi zakusila, převyšuješ všechny pozemské dcery! Přijmi mnohobolestné naše povzdechy a ochraňuj nás pod záštitou Tvojí milosti. Jiného útočiště a jiného vřelého zastání, kromě tebe, neznáme, ale majíce smělost před Tím, který se z Tebe narodil, pomoz a spasiž nás Tvými modlitbami. Nechť bez klopýtnutí dostihneme Nebeského Království, abychom tam, se všemi svatými, mohli pět chválu v Trojici Jedinému Bohu, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.

O ÚCTĚ K PŘESVATÉ BOHORODICI
Všechnu naději svou v tebe jsem složil, Matko Boží,
zachovej mne pod krovem svým.
Přesvatá Panna Marie, Matka našeho Pána Ježíše Krista, dcera spravedlivých Jáchyma a Anny, pocházela z královského rodu Davidova. Již od raného dětství byla rodiči zasvěcena Bohu. Ze slov proroka Izaiáše (7, 14), který praví: „Protož sám Pán dá vám znamení: 'Aj, panna počne, a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh)',“ je zřetelné, že Přesvatou Pannu Marii ctíme odůvodněně jako Bohorodici.
Také archanděl poukázal snoubenci Josefovi na toto proroctví: „Když pak on o tom přemýšlel, aj, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: 'Josefe synu Davidův, neboj se přijmout Marii manželku svou; neboť což v ní jest počato, z Ducha svatého jest'. Toto pak všechno stalo se, aby se naplnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emmanuel,‘ kteréž se vykládá: 'S námi Bůh' (Mt 1, 20, 22 -23); A odpověděv anděl, řekl jí: 'Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, nazváno bude Syn Boží'.“ (Lk 1, 35) Alžběta Přesvatou Bohorodici nazvala „Matkou Pána“ – „Jak to, že ke mně přichází matka Pána mého?“ (Lk 1, 43), a to je významově rovno pojmenování „Bohorodice“. O duchovní velikosti Přesvaté Panny Bohorodice se Boží Slovo vyjadřuje rovněž následovně: „Velebí duše má Hospodina, a duch můj zaplesal v Bohu Spasiteli mém. Že shlédl na ponížení služebnice své; od této chvíle blahoslaviti mne budou všechna pokolení. Neboť veliké věci učinil mi ten, jenž mocný jest, a jméno Jeho je Svaté.“ (Lk 1, 47 – 49) V knize Zjevení se o Ní dále píše: „I ukázal se div veliký na nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama byl měsíc, a na její hlavě byla koruna dvanácti hvězd“ (Zj 12, 1) a v knize Píseň Písní se o Ní hovoří takto: “Jak jsi krásná…“ (verš 4, 1) Sám Ježíš Kristus Ji v průběhu Svého života ctil a ještě i z kříže k Ní projevoval Svou synovskou péči: „Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: 'Ženo, hle, tvůj syn!'“ (Jn 19, 26) Ctil Ji také archanděl Gabriel: „Přistoupil k ní a řekl: 'Buď zdráva, milostiplná, Pán s tebou'“ (Lk 1, 28), jakož i jedna neznámá žena: „I stalo se, když on to mluvil, že zvolala jedna žena ze zástupu, a řekla jemu: 'Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, které tě kojili'.“ (Lk 11, 27)
Modlitební oslava Bohorodice a obracení se k Ní v modlitbách jsou založeny především na Božím Slově. O Její mocné přímluvě prorokuje již prorok David: „Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu. Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.“ (Ž 45, 10-18)
S modlitbou se k Přesvaté Bohorodici obracíme proto, neboť Její přímluvy jako Matky Spasitele všech mají u Boha velkou moc. Jestliže Šalamoun v dobách, kdy se nacházel na vrcholu své slávy, neodmítl matčinu prosbu: „Pak řekla: 'Mám k tobě jednu malou prosbu. Neodmítni mě'. Král jí odvětil: 'Žádej, má matko, tebe neodmítnu'.“ (1. Kr 2, 20), o to více pak Boží Syn splní prosby a modlitby Své Matky. On její prosbu vyslyšel i v Káni Galilejské: „Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: 'Vína nemají'. Řekl jí Ježíš: 'Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má'. Řekla matka jeho služebníkům: 'Cokoli by vám řekl, učiňte.' I bylo tu kamenných nádob šest postaveno, podle očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá na dvě až tři míry. Řekl jim Ježíš: 'Naplňte ty nádoby vodou'. I naplnili je až do vrchu. I řekl jim: 'Nalévejte již, a neste vrchnímu správci svatby'. I nesli. A když okusil vrchní správce svatby té vody, vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu), povolal ženicha ten vrchní správce a řekl mu: 'Každý člověk nejprve dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad…’.“ (Jn 2, 3 – 10)
podle PRŮVODCE BIBLÍ - Dorotej arcibiskup pražský a metropolita českých zemí a Slovenska

středa 1. května 2019

Přehled bohoslužeb v květnu 2019


5. 5.
Neděle
2. NEDĚLE PASCHÁLNÍ; o apoštolu Tomáši; tzv. „Popaschální“ (Antipascha)
Po sv. liturgii panychida za zesnulé
Sv. liturgie 9:30
Akafist k Jiří Vítězný, divotvorce   16:00
12. 5.
Neděle
3. NEDĚLE PASCHÁLNÍ; sv. žen myronosic: Marie Magdaleny, Marie Jákobovy, Marie Kleopovy, Salomie – matky synů Zebedeových, Jany – ženy domovníka krále Heroda, Marty a Marie – sester spr. Lazara, Zuzany a tajných učedníků Pána (spr. Josefa z Arimatie a Nikodéma)
Sv. liturgie 9:30
19.5.
Neděle
4. NEDĚLE PASCHÁLNÍ; o mrtvicí raněném
Spr. Tabitha (čili Dorkas; 1. stol.)
Sv. liturgie 9:30
22.5
Streda
Přenesení ostatků svt. Mikuláše z Myr Likejských do Bari (1087)
Akafist  18:30
24.5
Pátek
Svatí apoštolům rovní Metoděj (+ 885) a  Cyril (+ 869), apoštolé a učitelé Slovanů; kn. Rostislav Velkomoravský
Noc kostelů
Akafist 18:00
Noc Kostelů otevřeno
od 17:30 do 20:00

25.5.
Sobota
Cyrilo-mětodejská pouť do Mikulčíc
začátek slavnostní archijerejské liturgie v prostoru mikulčického památníku v 10 hodin
Arhicjerejská
Sv. liturgie 10.00
26.5
Neděle
5. NEDĚLE PASCHÁLNÍ;
o Samaritánce, o vodě živé a o pravém uctívání Boha
Sv. liturgie 9.30

úterý 23. dubna 2019

Bohoslužby na Velký týden



25.4.
Čtvrtek
Velký čtvrtek – USTANOVENÍ VEČEŘE PÁNĚ
Večerní liturgie sv. Basila
Paremije a pak 1.Kor 11,23–32Mat 26,1–20;  Jan 13,3–17;  Mat 26,21–39;  Luk 22,43–45Mat 26,40– 27,2
(Večer povoleno víno a olej)
Sv. liturgie 9.00
26.4.
Pátek
Velký pátek – UKŘIŽOVÁNÍ KRISTOVO
Vzpomínání spasitelného utrpení Kristova; přísný půst
Na večerní vzpomínání snímání z Kříže
a pohřbení přečistého Těla Kristova (vynášení pláštěnice): paremije a pak 1.Kor 1,18– 2,2;
Mat 27,1–38Luk 23,39–43Mat 27,39–54Jan 19,31–37Mat 27,55–61
Večerní s vynášení pláštenice 18.00
27.4
Sobota
Velká sobota – Kristus v hrobě
Spasitelovo sestoupení do pekel
Večerní liturgie sv. Basila
Čtou se paremije a pak: Řím 6,3–11Mat 28,1–20
Sv. liturgie 9.00
28.4.
Neděle
SVĚTLÉ VZKŘÍŠENÍ KRISTOVO
 Svatá a velká neděle Paschy
Po sv. Liturgii svěcení pokrmů a průvod kolem chrámu
Slavnostní sv. liturgie 9.30
29.4.
Pondělí
Světlé pondělí
Po večerní bohoslužbe průvod kolem chrámu
Sv. liturgie 9.30
Večerní 18:00

Paschální poselství Posvátného synodu 2019



POSELSTVÍ
Posvátného synodu Pravoslavné církve v eských zemích a na Slovensku 
PASCHA KRISTOVA 2019


Drazí duchovní otcové, v Kristu milovaní brati a sestry: 
Vstal z mrtvých Kristus! Vpravdě vstal z mrtvých!
Christos Voskrese! Voistinu voskrese!

„Toť jest den, kterýž učinil Hospodin! Radujme se a veselme se v něm!“ volá žalmista David. (Ž 117,24)

V dobách Starého zákona byl tehdejší svátek paschy slavnostní vzpomínkou na velkolepé vysvobození z egyptského z otroctví. A co teprve říci o naší Pasše? Vždyť Starý zákon byl pouhým stínem a předznamenáním toho, co mělo teprve přijít s narozením a vítězstvím zaslíbeného Mesiáše. Stará pascha, kterou slavili židé, byla svátkem tělesného vysvobození izraelského národa, zbavením pozemského otročení pod bičem faraóna. Naše církevní Pascha je však vznešenější, protože je duchovní a řeší věčný úděl člověka. Pascha Kristova vyvádí věřící spoutané hříchem ven z tohoto duchovního otroctví — k odpuštění jejich vin a do svobody Božích dětí. Vyhnance navrací do ráje. Vede je od smrti do života. Místo úniku z područí faraónova se nyní zbavuje Boží lid krutosti ďábla a věčné záhuby.

Pascha Páně je naším největším svátkem, v němž oslavujeme, že sám Boží Syn svým Vzkříšením z mrtvých přešel z tohoto světa k nebeskému otci, ze země na nebe, a tím nás zbavil věčné smrti a otročení ďáblu. Daroval nám „moc stát se Božími dětmi“ (Jan 1,12), vysvětluje sv. Ambrož Milánský.

Hlahol paschálních zvonů svolává věřící, svátečně oblečené do světlých oděvů, aby — podobně jako tenkrát ženy myronosice — žasli nad prázdným hrobem, na němž ještě zářilo duchovní světlo Vzkříšení. Duchovenstvo v bílých rouchách okuřuje vonným dýmem, věřící se svícemi — všichni obcházejí s paschálním zpěvem chrám. Lidé se radují, andělé spolu s nimi vzdávají chválu. Pozemské i nebeské se spojilo k oslavě Vzkříšení a vítězství Pána Ježíše nad smrtí: „Ať povstane Bůh a rozptýleni budou nepřátelé Jeho!“

Na Vzkříšení Kristově stojí naše pravoslavná víra. Apoštol Pavel volá směrem k těm, jejichž víra je slabá či nemocná, aby nepochybovali o Vzkříšení: „Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, marná by byla naše víra!“ (1 Kor 15,17) My však nemusíme pochybovat, protože máme celý oblak svědků: sám apoštol Pavel viděl vzkříšeného Spasitele; prvokřesťanská církev měla ve svých řadách stovky lidí, kteří se setkali se zmrtvýchvstalým Pánem. Dokonce i mimo církev některé důvěryhodné osoby poskytly o tom svá svědectví. Pak je tu nespočet svědectví pravoslavných svatých, kterým se zjevil Pán ve své slávě. Ani dnešní doba nemá nouzi o taková zjevení — za všechny vzpomeňme svědectví nedávno svatořečeného velikého světce Paisije Svatohorce (+1994), který hleděl do neskonale krásné tváře Ježíše Krista.

Vzkříšení Kristovo nám dává záruku a důkaz, že vše, v co věříme a v co jsme složili naději, je pravda! Zmrtvýchvstání Pána je zárukou našeho vlastního vzkříšení. Je to záruka přemožení smrti a překonání moci hříchu. Záruka vítězství našeho Pána nad nepřítelem lidského rodu, nad záhubcem lidských duší, nad ďáblem a jeho silami. Je zárukou brány otevřené člověku zpět do ráje. Je zárukou naší spásy a věčného blaženého života s Kristem! Obdrželi jsme tedy od Krista záruku opravdovosti všeho, v co věříme a v co doufáme.

Adam s Evou byli kdysi kvůli hříchu vzpoury a kvůli odpadnutí od Boha vyhnáni z ráje a jeho brána jim byla uzavřena. Protože se svou neposlušností odcizili Stvořiteli, byli zbaveni ráje, ztratili přístup ke stromu života a vnikla do nich smrt. Přišel však Kristus, kterého Písmo svaté nazývá novým Adamem, projevil poslušnost a to až do krajnosti — ke smrti na kříži. (Filip 2,7) Následně otevřel doposavad pevně uzamčenou bránu ráje. Otevřel ji pro nás všechny, neboť ti, kteří kvůli starému Adamovi umírají, oživeni jsou v samém Kristu. (1 Kor 15,22)

Kristova Pascha pro nás není jen každoroční sváteční vzpomínkou. Je to neustále prožívaná skutečnost našeho křesťanského života. Vzkříšení Páně je osou naší víry. Tato víra nabízí našim srdcím, svedeným různými pokušeními a zmučeným světskou pomíjivostí, dar už zde na zemi prožívat část radosti nebeského království. Protože Kristus ukázal vítězství nad jakýmkoliv nepřítelem, můžeme s apoštolem Pavlem nadšeně zvolat: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím 8,38-39)

„Jestliže proviněním Adamovým se smrt zmocnila nad námi vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají (od Pána) hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.“ (Řím 5,17) To je pozvánka adresovaná nám všem, pozvánka k „paschální hostině víry“. (Jak volá sv. Jan Zlatoústý.)

Půst, jestli jsme jej konali ve správném duchu, v nás vzbudil touhu po Bohu a po společenství s Ním. Obrátil naše duševní zraky od pozemského k nebeskému, od materiálního k duchovnímu, od dočasného k věčnému. Díky tomu s vírou vzhlížíme na Kristův kříž, skrze který Spasitel sestoupil za námi až na samotné dno lidské bídy. Spatřujeme ve znamení kříže zjevení Boží lásky člověku. Lásky, na kterou věřící člověk odpovídá svou vděčností a opětovanou láskou. Vzkříšení Pána je slavnostním a velkolepým zjevením Boží moci a Jeho svrchované vlády. (2 Tim 1,10) Vykupitel se ujal těch, které našel na dně nejhlubší propasti, a nese je s sebou vzhůru ke svobodě. Vede ty, kteří byli uvězněni ve strašných temnotách, rozlomil vrata žaláře, vytváří jim cestu do světla. Lidí, týraných ďáblem za své hříchy, se ujal Bůh, uvádí je do říše blaženosti a odpuštění.

Touha po věčném životě není pro nejhlubší nitro naší duše nic cizího. Všichni — už od útlého dětství — někde u kořenů své bytosti vnímáme nepřirozenost smrti a odpor k pomíjivosti. Nelze se s ní smířit, jak nad smrtí naříká básník. Smrt je nám z hloubi srdce protivná. Cítíme, že jsme stvořeni pro život a ne pro umírání. A tento věčný nesmrtelný život, o který bylo lidstvo kdysi pradávnou vzpourou neposlušných prvních lidí připraveno, nám přišel Pán Ježíš vrátit. Jakými slovy za to poděkujeme? Pán se za námi vydal především proto, abychom z jeho rukou přijali dar života, který nám nabízí. Abychom přijali jako dar Jej samotného — pro nás poníženého, ukřižovaného, trpícího a pohřbívaného, a zároveň Jej přijímáme s Jeho vítězstvím nad smrtí, vstávajícího z mrtvých a vystupujícího se slávou na nebesa. Tak se, skrze víru, pokoru, poslušnost a oddanost jeho milované Církvi, stáváme účastni Jeho slávy i Jeho vzkříšení, abychom se s ním radovali na nekonečné věky v Jeho Království.

A tím už se dostáváme k odpovědi na otázku: „Jak důstojně oslavit Paschu?“ Především posílením své víry a vděčnosti Bohu za to, co pro nás učinil. Víru a vděčnost vtělíme do svých životů tím, že je vedeme dle Božích přikázání, aby se líbily Pánu. A nezapomínejme, že na vzkříšení Pána důstojně odpovíme vzájemnou láskou — trpělivostí, soucitem, přejícností, nezištnou pomocí, kterou jeden druhému prokazujeme, snášenlivostí, pokorou před bližním. Pro paschální radost zapomeňme na své neshody. To je pravá oslava, kterou od nás Pán očekává! Slyšíme to zpívat při paschální bohoslužbě: „Povznesme se slavností a druh druha obejměme!“

Přejeme všem povznášející a radostnou oslavu letošní Paschy Kristovy a pozdravujeme vás slovy paschálního troparu:

Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval!
Christos voskrese i z mertvych, smertiju smerť poprav. Isuščim vo hrobych život darovav!


† Rastislav
arcibiskup prešovský, metropolita eských zemí a Slovenska 
† Michal
arcibiskup pražský a eských zemí
† Simeon
arcibiskup olomoucko-brnnský
† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický
† Izaiáš
biskup šumperský 

čtvrtek 4. dubna 2019

Přehled bohoslužeb v dubnu


6. 4.

Sobota
4. sobota velkopostní – zádušní („roditelská“ čili předků)
Dopoledne na liturgii sv. Jana Zlatoústého:
Sv. liturgie 8:00
7. 4.
Neděle
ZVĚSTOVÁNÍ PŘESVATÉ BOHORODICE •
Sv. Prokop Sázavský (zesnutí – 1053).
Svt. Tichon Vyznavač, patriarcha moskevský (zesnutí – 1920); ct. Justýn Čelijský (Popovič; zesnutí – 1979)
4. neděle Velk. půstu – CT. JANA SINAJSKÉHO
Velký svátek (povolena ryba)
Žid 2,11–18; Luk 1,24–38
Sv. Liturgie 9:30
10. 4.
Streda
Veliký kánon sv. Ondřeje Krétského
Bohoslužba 18:30
14. 4.
Neděle
5. neděle Velkého půstu – CT. MARIE EGYPTSKÉ
Sv. Liturgie 9:30
19. 4.
tek
6. týden Velkého půstu  Gen 49,33– 50,26; Přísl 31,8–32
Konec svaté Čtyřicátnice
Svt. Metoděj, apoštolům rovný, učitel Slovanů, archiepiskop moravský (zesnutí – 885)
Sv. Liturgie před. posv. darů 9:00
21.4.
Neděle
6. neděle – Květná – VJEZD PÁNA DO JERUSALEMA
(Svěcení ratolestí; požívá se ryba)
Sv. liturgie 9:30
25.4.
Čtvrtek
Velký čtvrtek – USTANOVENÍ VEČEŘE PÁNĚ
Večerní liturgie sv. Basila
Paremije a pak 1.Kor 11,23–32; Mat 26,1–20;  Jan 13,3–17;  Mat 26,21–39;  Luk 22,43–45; Mat 26,40– 27,2
(Večer povoleno víno a olej)
Sv. liturgie 9.00
26.4.
Pátek
Velký pátek – UKŘIŽOVÁNÍ KRISTOVO
Vzpomínání spasitelného utrpení Kristova; přísný půst
Na večerní vzpomínání snímání z Kříže
a pohřbení přečistého Těla Kristova (vynášení pláštěnice): paremije a pak 1.Kor 1,18– 2,2;
Mat 27,1–38; Luk 23,39–43; Mat 27,39–54; Jan 19,31–37; Mat 27,55–61
Večerní s vynášení pláštenice 18.00
27.4
Sobota
Velká sobota – Kristus v hrobě
Spasitelovo sestoupení do pekel
Večerní liturgie sv. Basila
Čtou se paremije a pak: Řím 6,3–11; Mat 28,1–20
Sv. liturgie 9.00
28.4.
Neděle
SVĚTLÉ VZKŘÍŠENÍ KRISTOVO
 Svatá a velká neděle Paschy
Po sv. Liturgii svěcení pokrmů a průvod kolem chrámu
Slavnostní sv. liturgie 9.30
29.4.
Pondělí
Světlé pondělí
Po večerní bohoslužbe průvod kolem chrámu
Sv. liturgie 9.30
Večerní 18:00