pátek 31. ledna 2020

Přehled bohoslužeb v únoru



1. 2.
Sobota
Sobota.  Ct. Makarios Veliký,
Sv. liturgie 9:30
2. 2.
Neděle
33. NEDĚLE PO 50nici; O ZACHEOVI 
Sv. liturgie 9:00
9. 2.
Neděle
NEDĚLE O CELNÉM A FARISEOVI; hlas 1. — 2.Tim 3,10–15; Luk 18,10–14
Řím 8,28–39; Luk 21,12–19. Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských: Památka všech zesnulých, kteří trpěli v časech pronásledování víry křesťanské.
Začátek Triodu postního
Sv. liturgie 9:00
15. 2.
Sobota
OBĚTOVÁNÍ PÁNĚ – Setkání Pána a Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista (se Simeonem Bohopříjemcem)
Žid 7,7–17; Luk 2,22–40

Sv. liturgie 9:00
16. 2.
Neděle
NEDĚLE O MARNOTRATNÉM (nevěrném) SYNU
Sv. liturgie se koná v kapli sv. Jozefa v Kyjově 10:00
22.2.
Sobota
Sobota zádušní („roditelská“ čili předků – světová); vzpomínáme všech zesnulých
pravoslavných křesťanů – našich bratří a sester – všech dob
Sv. liturgie 9:00
23.2.
Neděle
NEDĚLE MASOPUSTNÍ; o strašném soudu
hlas 3. — 1.Kor 8,8– 9,2; Mat 25,31–46
Konec masitých pokrmů
Sv. liturgie 9:00

čtvrtek 2. ledna 2020

Přehled bohoslužeb v lednu

KRISTUS SE RODÍ! OSLAVUJTE HO!
CHRISTOS RAŽDAJETSJA!  SLAVITE JEHO!
ХРИСТОС РАЖДАЕТСЯ! СЛАВИТЕ ЙЕГО!

5. 1.
Neděle
29. NEDĚLE PO 50nici: Neděle svatých otců
Památka starozákonních svatých z rodopisu Ježíše Krista
Sv. liturgie 9:00
6. 1.
Pondělí
Předvečer Narození Kristova
Veliké povečerie 18:00
7. 1.
Uterý
NAROZENÍ PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA.
Třídenní svátek (povoleno jíst vše; tak i 10 dnů po tomto dni)  Liturgie sv. Jana Zlatoústého, Gal 4,4–7; Mat 2,1–12
Sv. liturgie 9:00
8. 1.
Středa
Druhý den svátku Narození Kristova. Sbor přesvaté Bohorodice:
spr. Josef Snoubenec, svatý král a prorok David, sv. ap. Jakub – bratr Páně. Žid 5,11– 6,8; Luk 21,5–7; 10–11; 20–24
Sv. liturgie se koná v kapli sv. Jozefa v Kyjově 10:00
12. 1.
Neděle
30. NEDĚLE PO 50nici; neděle po Narození
Svaté Boží rodiny: spr. Josefa Snoubence, Davida, krále a Jakuba, bratra Páně.
hlas 5. Gal 1,11–19; Mat 2,13–23 (neděli po Naroz.)
Sv. liturgie  9:00
14.1.
Uterý
Obřezání Páně. Svt. Vasil Veliký, archiep. Caesaree Kappadocijské (+ 379)
Velký svátek  Na liturgii sv. Vasila: Kol 2,8–12; Luk 2,20–21; 40–52 (Obřezání) Žid 7,26 – 8,2; Luk 6,17–23 (světiteli)
Sv. liturgie 9:00
18.1.
Sobota
Předvečer Křtu Páně; přísný půst
Velké svěcení vody po večerní bohoslužbě
Večerní v kapli sv. Jozefa Kyjov   15:00
19.1.
Neděle
ZJEVENÍ PÁNĚ, Křest Pána našeho Ježíše Krista  (Bohozjevení čili Theofanie)
Velký svátek (povoleno jíst vše), 31. NEDĚLE PO 50nici
Na liturgii sv. Vasila Velkého: Tit 2,11–14; 3,4–7; Mat 3,13–17
Po sv. liturgii Velké svěcení vody
Liturgie 9:00
Po sv. liturgii velké svěcení vody
26. 1.
Neděle
32. NEDĚLE PO 50nici; neděle po Bohozjevení
hlas 7. — Efez 4,7–13 (od pol.); Mat 4,12–17 (neděli po Zjevení)
2. Kor 6,1-10; Mat 25,14-30
Liturgie 9:00

sobota 30. listopadu 2019

Přehled bohoslužeb v prosinci

Přehled bohoslužeb v prosinci
1. 12.
Neděle
24. NEDĚLE PO 50nici; o tom, kdo hromadí pozemské poklady a není bohat v Bohu
hlas 7. — Efez 5,5 a 8 –19; Luk 12,16–21 (z 26. ned.)
Sv. liturgie 9:00
8. 12.
Neděle
25. NEDĚLE PO 50nici; o uzdravení ženy v den sváteční
hlas 8. — Efez 6,10–17; Luk 13,10–17 (z 27. ned.)
Sv. liturgie 9:00

15. 12.
Neděle
26. NEDĚLE PO 50nici; o uzdravení desíti, z nichž jen jeden díky vzdal
hlas 1. — Kol 1,12–18; Luk 17,12–19 (z 29. ned.)
Sv. liturgie 9:00
22. 12.
Neděle
27. NEDĚLE PO 50nici;
jak nesnadně jak nesnadně bohatý vejde do Království Božího
hlas 2. — Kol 3,12–16; Luk 18,18–27 (z 30. ned.)
Početí přesvaté Bohorodice ve sv. Anně
Sv. liturgie 9:00
29. 12
Neděle
28. NEDĚLE PO 50nici; o hostině a hostech
Neděle praotců Božího národa – všech starozákonních svatých žijících před Zákonem i po udělení Zákona – od Adama po Josefa Snoubence; i proroků až po Zachariáše a Jana Křtitele. Adama a Evy i Ábele a Sétha, Enocha, Joba, Noé, Melchisedeka; patriarchů Abrahama a Sáry, Izáka a Rebekky, Jákoba a Ráchel i Josefa Sličného, Judy a Lévi a ostatních z dvanácti synů Israele; Mojžíše i Árona, Jozue, Debory, Gedeona,  Samsona, Ruth, Jesse, Davida, Šalomouna; proroků Samuele, Eliáše, Isaiáše, Ezechiele, Daniele a mnoha dalších.
hlas 3. —  Kol 3,4–11; Luk 14,16–24
Sv. liturgie 9:00


středa 13. listopadu 2019

Panychida za archimandritu Savvu (Jozefa) Nerudu

Pozvánka

Pravoslavná církevní obec Hodonín, Vás zve na vzpomínkové setkání, které se bude konat ve výroční den, 30 let od zesnutí otce archimandrity Savvy (Jozefa) Nerudy, na hřbitově ve Strážnici.


Panychida se bude konat  v sobotu  16. Listopadu 2019 v 11:00 hod.




VSTUP DO  STRÁŽNICKÉHO HŘBITOVA







úterý 12. listopadu 2019

30 Let od smrti otce archimandrity Sávvy


V sobotu 16. listopadu 2019 uplyne 

30 let od smrti otce archimandrity Sávvy



V sobotu  16. listopadu uplyne 30 let od zesnutí otce archimandrity Sávvy – nezapomenutelné osobnosti českého pravoslaví. Jeho působení zanechalo otisk v mnoha oblastech církevního života. Jen namátkou: založil Besedu pravoslavné mládeže, vyučoval náboženství na několika školách, tisknul a vydával duchovní literaturu, překládal liturgické, historické a teologické knihy, sám jich několik napsal, účastnil se aktivně veřejného života a organizoval pomoc chudým a opuštěným lidem. Hlavní ale zůstávala jeho pastorační služba kněze a duchovního otce mnoha věřících. Ve svém životopise dodává: „Za svou církevní činnost jsem nebyl nikdy honorován. Teprve od roku 1936 mi byl eparchiální radou poukázán příspěvek 100 Kčs měsíčně. I odměny za křty, svatby a pohřby jsem odkazoval chrámové pokladně, což činili i členové pěveckého sboru.“ Otec Sávva dožil v pokoji ve své poustevně na Smrčku u Nedvědice v požehnaném věku jednadevadesáti let. Na jeho památku zde publikujeme medailon vladyky Simeona, který vyšel v Hlasu pravoslaví u příležitosti jeho devadesátých narozenin (roč. 44, 1989, č. 9, s. 197-200).

Otec Sávva – původním jménem Josef Neruda – se narodil 5. listopadu 1898 v Ostopovicích u Brna, vystudoval gymnázium a učitelský ústav a stal se vesnickým učitelem, později řídícím učitelem. Již jako dvanáctiletý chlapec se z iniciativy svého otce začal učit srbsky. Zájem o všecko slovanské byl vlastní celé rodině. Za první světové války se jako voják seznámil s pravoslavnými bohoslužbami, jak se sloužily pro ruské válečné zajatce ve štýrském Feldbachu nebo v italské Gradisce, v roce 1918 v Černovicích na Bukovině.

Po válce se rodina shledala. Otec se vrátil z Malopolska, syn z Itálie. Otec si s sebou přivezl ikonu počájevské Bohorodičky ve stříbrných řízách a dvě staroslověnské knihy – oktoich a mineu, z kterých se syn začal učit staroslověnsky. Současně se začal do hloubky zabývat pravoslavným učením a bohoslužbou a v roce 1922 přijal pravoslaví, ne z odporu k římskému katolictví, ve kterém vyrostl, ani proto, že by podlehl tehdejší polonacionalistické módě, hlásající heslo „pryč od Říma“, ale pro čistotu křesťanského učení, jak je poznal v pravoslaví. V Dolních Kounicích, kde působil jako učitel, založil stočlennou pravoslavnou církevní obec, pro kterou byl 24. září 1924 vysvěcen pražským pravoslavným archiepiskopem Savvatijem na kněze.

Pro pochopení rozsahu práce mladého kněze i jeho obětavosti je třeba si uvědomit, že nedostával žádný kněžský plat a na svůj chléb si dále vydělával jako učitel. Od vladyky Savvatije dostal jen nejnutnější bohoslužební knihy a roucha, všechno ostatní musel pořizovat sám se svými farníky. Nejprve najal vhodnou místnost na chrám, později koupil celou budovu, kde se chrám nacházel, za prostředky své a celé Nerudovy rodiny. Se svým bratrem a dalšími věřícími budovu opravili a chrám opatřili vhodnými okny a lavicemi, ikonostasem a ikonami malovanými ing. Viktorem Karpuškinem z Brna. Světil jej 5. 7. 1929 vladyka Gorazd u příležitosti, kdy se v Dolních Kounicích konala konference ruského studentského hnutí se 150 ruskými a 30 českými delegáty, zasvětil jej Nejsvětější Trojici a vložil do prestolu částečku ostatků ctihodného Sergije Radoněžského. Zpíval vlastní pěvecký sbor, který otec Neruda vycvičil se svým bratrem Cyrilem, rovněž pravoslavným bohoslovcem. Později se tento sbor rozrostl a pořádal samostatné zájezdy a koncerty, oblečen do vyšívaných ukrajinských rubášek. V roce 1938 vycvičil otec Neruda ještě třicetičlenný dvojhlasý dětský sbor, který zpíval při bohoslužbách při levém boku oltáře střídavě se sborem dospělých.

Do té doby se dolnokounická církevní obec s Boží pomocí rozrostla a početně ztrojnásobila. K chrámu byla přistavěna věž a zakoupeny tři zvony, které vladyka Gorazd slavnostně posvětil – nejmenší byl dar otce Nerudy.

Obětavého duchovního rádce a pomocníka našel otec Neruda v brněnském pravoslavném faráři Alexejovi Vaňkovi, knězi skromném, tichém a dobrosrdečném a přitom vysoce vzdělaném. Byl to Čech od Domažlic, který byl ještě v minulém století vypraven na teologická studia do Ruska. Úspěšně je zakončil a byl pak farářem v české pravoslavné volyňské obci Huleč a po první světové válce v ruské církevní obci ctihodného Sergije Radoněžského v Brně. Otci Nerudovi byl nejen učitelem, ale i vzorem. Do roku 1942 byla dolnokounická církevní obec tak konsolidována, že vzbuzovala respekt jinověrců i nevěřících.

Ačkoli otec Neruda konal stále své učitelské povolání, kterým živil sebe i svou rodinu (byl ženat a vychoval dvě dcery), stačil rozvinout bohatou pastýřskou činnost. Průměrně dvakrát do roka navštívil všechny pravoslavné rodiny mimo nemocných, za kterými chodil častěji jak domů, tak do nemocnice. Každou neděli a svátek sloužil sv. liturgii s kázáním a před velikými svátky večerní s litií. V roce 1927 založil Besedu pravoslavné mládeže, která rozvíjela všestrannou činnost. Hrála i divadla (zpěvohry), která nacvičovala u Nerudů v bytě, pořádala slovanské koncerty s orchestrem a zpěvem českých, ruských, srbských a staroslověnských skladeb, pořádala i taneční zábavy a vedla pro širší veřejnost úsporný kroužek. Veškerý výtěžek z těchto akcí plynul do církevní pokladny, protože tito mladí lidé pracovali z pouhého nadšení pro církev, sami nebyli za své výkony honorováni, stejně jako jejich farář vše, co dostal od věřících za různé úkony, si neponechával, ale dával církvi, a jeho příkladu následovali i zpěváci. Ve všech školách své farnosti učil otec Neruda náboženství.

Zvláštní zmínku zaslouží jeho činnost literární a publicistická. Doba jeho působení v Dolních Kounicích byla dobou, kdy se náš národ teprve seznamoval s pravoslavím. Otec Neruda od samého počátku svého působení začal psát a tisknout různé informační brožurky a letáky i větší díla, která buď překládal z pravoslavné literatury srbské a ruské i bohoslužebné texty staroslověnské, nebo sám sepisoval po prostudování příslušné odborné literatury. Tyto práce si tiskl sám, nejprve hektografem, pak šapyrografem a v roce 1934 si zařídil doma vlastní tiskárnu s trojím druhem písma, ve které si tiskl svá díla, aby je pak zdarma rozdal věřícím, nebo je daroval ostatním církevním obcím. Tak už v roce 1925 rozmnožil hektografem svou brožurku o sv. Václavu a pro vladyku Gorazda celý obřad Vzkříšení, šapyrografem svůj překlad dvoudílné liturgiky Lazara Mirkoviče, večerní a jitřní svátků Páně a Bohorodičky, obřadu svatby a pohřbu, prosebných a děkovných pobožností, dějiny pravoslavné církve pro školy a Řád archijerejské bohoslužby. Ve své tiskárně vytiskl krátkou modlitební knížku pravoslavného křesťana a řadu dalších edicí. Aby mohl tuto práci dělat kvalifikovaně, vyučil se sazečem a knihařem, stejně jako předtím zedníkem, což mu velice posloužilo v jeho církevní práci.

Dnes literární dílo otce Nerudy tvoří celou knihovnu. Jsou to především překlady liturgických knih ze staroslověnštiny – přeložil skoro všechny liturgické knihy – dále překlady poučných knih o duchovním životě (například Hvězdy církve – životopisy některých světců, O kněžství od sv. Teognosta, Žebřík Jana Lestvičníka, poučení sv. Serafima Sarovského, Nikolaje Ochridského, jeho básně v próze Modlitby na jezeře a řada jiných větších i menších prací). Kromě liturgiky Mirkovičovy přeložil i populární liturgiku Fencikovu a další učební pomůcky. Větší samostatnou prací je životopis soluňských věrozvěstů Cyrila a Metoděje Trnitá cesta slovanských apoštolů a volně na ni navazující pokračování Cyrilometodějská idea o tom, jak jejich dílo působilo v dalších dějinách našeho národa. K nim se řadí i Život našeho Pána Ježíše Krista, který se pravoslavná církev chystá vydat knižně (kniha vyšla v roce 1991 – pozn. red.). Většina děl otce Sávvy, pokud si je sám nevydal, zůstala v rukopisu, až na několik menších článků, otištěných v našem časopise. V Mariánských Lázních se při svaté liturgii vynáší a čte evangelium z knihy opsané a skvostně vyzdobené otcem Nerudou, kterou této církevní obci daroval.

Když byla za války po heydrichiádě činnost pravoslavné církve zastavena, chrámy zapečetěny a přísně pod trestem smrti zakázán jakýkoli projev pravoslavného bohoslužebného života, otec Neruda si zhotovil skládací ikonostas, vnikl v noci střechou do zapečetěného chrámu, aby z prestolu vyňal ostatky sv. Sergije a vynesl další nutné předměty, aby již o Vánocích mohl instalovat chrám v přístavku svého domu a sloužil zde sv. liturgii pro skupinu nejvěrnějších a nejspolehlivějších a pak chrám zase rozebral a uložil.

Po válce působil otec Neruda jako úředník v Žilině a v Brně. Do Dolních Kounic se dostal potom jako dělník státního statku. Teprve v roce 1965 se mu podařilo získat opět povolení k duchovenské činnosti. Byl už důchodce a sloužil bez nároku na odměnu jako za dob svého učitelování. Byly mu svěřeny tři opuštěné farnosti v severomoravském kraji: Suchdol, Opava a Ostrava. Ve všech třech se mu podařilo získat a opravit i upravit vyhovující chrámy. Opět pracuje vlastníma rukama, uplatňuje zedničinu, které se v mládí vyučil. Sloužil zde do svých 88 let, kdy mu v pastýřské práci překáží postupující hluchota. Ještě než se vrátil do duchovenské služby, ovdověl, a tak 20. 12. 1968 v den památky dávného palestinského světce Sávvy Posvěceného skládá mnišské sliby a přijímá mnišské jméno Sávva na počest tohoto světce. Následujícího roku byl jmenován igumenem a 8. 4. 1975 archimandritou, což je nejvyšší mnišská hodnost. Jako mnich navštívil srbskou Makedonii, poklonil se ostatkům Metodějových žáků, vykonal pouť po monastýrech Rusi a ruských chrámech NSR. Nyní žije a modlí se ve své poustevně na Smrčku u Nedvědice, pokračuje v literární práci na liturgických knihách a živě se zúčastňuje všech významných událostí našeho církevního života…

Kopie  z pravoslavného blogu Jana Kripace, děkujeme.  

Současné místo jeho odpočinku se nachází na hřbitově ve Slovácké Strážnici na Moravě.