22. května o 18.00 hod. navštíví naši cirkevní obec divotvorná, mirotočivá ikona přesvaté Bohorodice "Sedmibolestné" obměkčení zlých srdcí.
Program:
- 18.00 Uvítání ikony a průvod kolem chrámu
- 18.30 Akafist k ikoně a následně pomazání přítomných zázračným mirem
O IKONĚ PŘESVATÉ BOHORODICE
OBMĚKČENÍ ZLÝCH SRDCÍ – SEDMIBOLESTNÉ
O ÚCTĚ K PŘESVATÉ BOHORODICI
„I požehnal jim Simeon, a řekl k Marii, matce jeho:
Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno. A tvou vlastní duši pronikne meč, aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.“ (Lk 2, 34–35)
Jedno z nejstarších vyobrazení ikony Přesvaté Bohorodice „Obměkčení kamenných srdcí (Sedmibolestné)“ se nacházelo ve zvonici chrámu sv. apoštola Jana Bohoslovce ve Vologdské eparchii. Ikona byla napsána na dřevě. Jeden z místních rolníků těžce onemocněl a lékaři mu nebyli schopni pomoci. Když se začal modlit k Boží Matce, měl v noci vidění, kdy mu neznámý hlas radil, aby hledal obraz Bohorodice ve zvonici chrámu a modlil se před touto ikonou. Ikona byla nalezena, přenesena do chrámu, a nemocný, který již nebyl schopen žádného pohybu, byl úplně uzdraven. Dalšími velkými zázraky se tato ikona proslavila zejména v r. 1830, v čase epidemie cholery.
Nynější myrotočivá ikona (tzn., že vydává svaté a libě vonící myro, olej) Přesvaté Bohorodice „Obměkčení kamenných srdcí (Sedmibolestné)“ je litografickou kopií originálu. V novodobé historii Ruska, na počátku 21. století, však právě tato konkrétní zázračná ikona přivedla k obrácení desetitisíce Rusů. Původně se ikona nacházela v jednom obyčejném panelovém bytě v Moskvě. Jednoho dne začala ronit myro a nádherně vonět.
Tento jev je v pravoslavné církvi znám, avšak předtím nikdy nebyl pozorován na obyčejném litografickém tisku ikony. Poté, co se na tváři Matky Boží poprvé objevily slzy myra, začala být ikona podrobně sledována. Před teroristickými útoky v Moskvě se pod očima Boží Matky objevily tmavé kruhy a v celém bytě bylo cítit kadidlo. Po nějaké době se na šíji Bohorodice objevily krvavé ranky a na levém rameni jizva. V den, kdy se to stalo, havarovala ruská ponorka Kursk. V den svatého archanděla Michaela začala ikona ronit krvavé slzy. Od té doby roní nepřetržitě myro i krvavé slzy. V bytě, kde se ikona nacházela, začaly ronit myro i ostatní ikony a každá z nich také nádherně voněla; dokonce i ty z ikon, které byly do blízkosti ikony „Obměkčení kamenných srdcí“ přineseny jen dočasně.
Ikona „Obměkčení kamenných srdcí“ byla poté ozdobena zlatem a drahokamy a začala putovat po Rusi. Mnozí z těch, kteří přišli k ikoně a uviděli, jak Matka Boží pláče krvavými slzami, se obrátili k Bohu a uvěřili. Její slzy přivádějí k pokání a změně života. Lidé z některých moderních náboženských společností, které vytýkají pravoslavným, že se klanějí obrazům (což je nesprávně vnímáno jako modloslužebnictví), začínají chápat veliké Boží tajemství skryté v ikonách. Ikona není obraz, ale okno do věčnosti, brána k nebesům, živé setkání s tím, koho představuje a kdo skrze ni k lidem a ke světu promlouvá.
To, že nyní roní slzy „jen“ tištěná ikona, je důkazem, že i kopie ikon živě zpřítomňují Matku Boží. Všude, kde se ikona nacházela, došlo v její blízkosti k mnoha zázračným uzdravením. Věřící dosvědčují, že Boží Matka pomáhala nejen při bolestech fyzických, ale i při řešení svízelné osobní situace.
V ženském klášteře v Tolgsku zaznamenali i tento pozoruhodný příběh. Jedna z mnišek zapochybovala o léčivé síle svatého myra, které ikona ronila. Na místě, kde ji kněz myrem pomazal, se jí okamžitě vytvořil hnisající vřed. Teprve když se vyznala ze svých pochybností a kněz ji opět pomazal, vřed zmizel stejně rychle, jako se objevil. Na ikoně „Obměkčení kamenných srdcí“ je Matka Boží zobrazena symbolicky se sedmi meči – bolestmi (tři zprava, tři zleva a jeden zezdola), které jí pronikly hluboko do srdce. V Písmu Svatém symbolizuje číslo „sedm“ plnost, v tomto případě plnost, nejvyšší míru možných strádání a bolesti, které Přesvatá Bohorodice vytrpěla v pozemském světě.
TROPAR, HLAS 5.
Ó Přesvatá Bohorodice, obměkči naše zlá srdce, zmírni útoky těch, kdož nás nenávidí, a všelikou úzkost naší duše odežeň. Při pohledu na Tvůj svatý obraz jsme dojati Tvým strádáním a Tvým milosrdenstvím k nám a rány Tvé líbáme, a svých střel, jež Tě mučí, se hrozíme. Nedej nám, dobrotivá Matko, zahynout v naší bezcitnosti a kvůli bezohlednosti bližních. Ty jsi vpravdě kamenných srdcí obměkčení.
MODLITBA K PŘESVATÉ BOHORODICI
PŘED IKONOU OBMĚKČENÍ ZLÝCH SRDCÍ – SEDMIBOLESTNÁ
Mnohobolestná Matko Boží, jež ve své čistotě a množstvím svých strádání, které jsi na zemi zakusila, převyšuješ všechny pozemské dcery! Přijmi mnohobolestné naše povzdechy a ochraňuj nás pod záštitou Tvojí milosti. Jiného útočiště a jiného vřelého zastání, kromě tebe, neznáme, ale majíce smělost před Tím, který se z Tebe narodil, pomoz a spasiž nás Tvými modlitbami. Nechť bez klopýtnutí dostihneme Nebeského Království, abychom tam, se všemi svatými, mohli pět chválu v Trojici Jedinému Bohu, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.
O ÚCTĚ K PŘESVATÉ BOHORODICI
Všechnu naději svou v tebe jsem složil, Matko Boží,
zachovej mne pod krovem svým.
Přesvatá Panna Marie, Matka našeho Pána Ježíše Krista, dcera spravedlivých Jáchyma a Anny, pocházela z královského rodu Davidova. Již od raného dětství byla rodiči zasvěcena Bohu. Ze slov proroka Izaiáše (7, 14), který praví: „Protož sám Pán dá vám znamení: 'Aj, panna počne, a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh)',“ je zřetelné, že Přesvatou Pannu Marii ctíme odůvodněně jako Bohorodici.
Také archanděl poukázal snoubenci Josefovi na toto proroctví: „Když pak on o tom přemýšlel, aj, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: 'Josefe synu Davidův, neboj se přijmout Marii manželku svou; neboť což v ní jest počato, z Ducha svatého jest'. Toto pak všechno stalo se, aby se naplnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emmanuel,‘ kteréž se vykládá: 'S námi Bůh' (Mt 1, 20, 22 -23); A odpověděv anděl, řekl jí: 'Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, nazváno bude Syn Boží'.“ (Lk 1, 35) Alžběta Přesvatou Bohorodici nazvala „Matkou Pána“ – „Jak to, že ke mně přichází matka Pána mého?“ (Lk 1, 43), a to je významově rovno pojmenování „Bohorodice“. O duchovní velikosti Přesvaté Panny Bohorodice se Boží Slovo vyjadřuje rovněž následovně: „Velebí duše má Hospodina, a duch můj zaplesal v Bohu Spasiteli mém. Že shlédl na ponížení služebnice své; od této chvíle blahoslaviti mne budou všechna pokolení. Neboť veliké věci učinil mi ten, jenž mocný jest, a jméno Jeho je Svaté.“ (Lk 1, 47 – 49) V knize Zjevení se o Ní dále píše: „I ukázal se div veliký na nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama byl měsíc, a na její hlavě byla koruna dvanácti hvězd“ (Zj 12, 1) a v knize Píseň Písní se o Ní hovoří takto: “Jak jsi krásná…“ (verš 4, 1) Sám Ježíš Kristus Ji v průběhu Svého života ctil a ještě i z kříže k Ní projevoval Svou synovskou péči: „Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: 'Ženo, hle, tvůj syn!'“ (Jn 19, 26) Ctil Ji také archanděl Gabriel: „Přistoupil k ní a řekl: 'Buď zdráva, milostiplná, Pán s tebou'“ (Lk 1, 28), jakož i jedna neznámá žena: „I stalo se, když on to mluvil, že zvolala jedna žena ze zástupu, a řekla jemu: 'Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, které tě kojili'.“ (Lk 11, 27)
Modlitební oslava Bohorodice a obracení se k Ní v modlitbách jsou založeny především na Božím Slově. O Její mocné přímluvě prorokuje již prorok David: „Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu. Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.“ (Ž 45, 10-18)
S modlitbou se k Přesvaté Bohorodici obracíme proto, neboť Její přímluvy jako Matky Spasitele všech mají u Boha velkou moc. Jestliže Šalamoun v dobách, kdy se nacházel na vrcholu své slávy, neodmítl matčinu prosbu: „Pak řekla: 'Mám k tobě jednu malou prosbu. Neodmítni mě'. Král jí odvětil: 'Žádej, má matko, tebe neodmítnu'.“ (1. Kr 2, 20), o to více pak Boží Syn splní prosby a modlitby Své Matky. On její prosbu vyslyšel i v Káni Galilejské: „Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: 'Vína nemají'. Řekl jí Ježíš: 'Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má'. Řekla matka jeho služebníkům: 'Cokoli by vám řekl, učiňte.' I bylo tu kamenných nádob šest postaveno, podle očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá na dvě až tři míry. Řekl jim Ježíš: 'Naplňte ty nádoby vodou'. I naplnili je až do vrchu. I řekl jim: 'Nalévejte již, a neste vrchnímu správci svatby'. I nesli. A když okusil vrchní správce svatby té vody, vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu), povolal ženicha ten vrchní správce a řekl mu: 'Každý člověk nejprve dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad…’.“ (Jn 2, 3 – 10)
podle PRŮVODCE BIBLÍ - Dorotej arcibiskup pražský a metropolita českých zemí a Slovenska
OBMĚKČENÍ ZLÝCH SRDCÍ – SEDMIBOLESTNÉ
O ÚCTĚ K PŘESVATÉ BOHORODICI
Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno. A tvou vlastní duši pronikne meč, aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.“ (Lk 2, 34–35)
Jedno z nejstarších vyobrazení ikony Přesvaté Bohorodice „Obměkčení kamenných srdcí (Sedmibolestné)“ se nacházelo ve zvonici chrámu sv. apoštola Jana Bohoslovce ve Vologdské eparchii. Ikona byla napsána na dřevě. Jeden z místních rolníků těžce onemocněl a lékaři mu nebyli schopni pomoci. Když se začal modlit k Boží Matce, měl v noci vidění, kdy mu neznámý hlas radil, aby hledal obraz Bohorodice ve zvonici chrámu a modlil se před touto ikonou. Ikona byla nalezena, přenesena do chrámu, a nemocný, který již nebyl schopen žádného pohybu, byl úplně uzdraven. Dalšími velkými zázraky se tato ikona proslavila zejména v r. 1830, v čase epidemie cholery.
Nynější myrotočivá ikona (tzn., že vydává svaté a libě vonící myro, olej) Přesvaté Bohorodice „Obměkčení kamenných srdcí (Sedmibolestné)“ je litografickou kopií originálu. V novodobé historii Ruska, na počátku 21. století, však právě tato konkrétní zázračná ikona přivedla k obrácení desetitisíce Rusů. Původně se ikona nacházela v jednom obyčejném panelovém bytě v Moskvě. Jednoho dne začala ronit myro a nádherně vonět.
Tento jev je v pravoslavné církvi znám, avšak předtím nikdy nebyl pozorován na obyčejném litografickém tisku ikony. Poté, co se na tváři Matky Boží poprvé objevily slzy myra, začala být ikona podrobně sledována. Před teroristickými útoky v Moskvě se pod očima Boží Matky objevily tmavé kruhy a v celém bytě bylo cítit kadidlo. Po nějaké době se na šíji Bohorodice objevily krvavé ranky a na levém rameni jizva. V den, kdy se to stalo, havarovala ruská ponorka Kursk. V den svatého archanděla Michaela začala ikona ronit krvavé slzy. Od té doby roní nepřetržitě myro i krvavé slzy. V bytě, kde se ikona nacházela, začaly ronit myro i ostatní ikony a každá z nich také nádherně voněla; dokonce i ty z ikon, které byly do blízkosti ikony „Obměkčení kamenných srdcí“ přineseny jen dočasně.
Ikona „Obměkčení kamenných srdcí“ byla poté ozdobena zlatem a drahokamy a začala putovat po Rusi. Mnozí z těch, kteří přišli k ikoně a uviděli, jak Matka Boží pláče krvavými slzami, se obrátili k Bohu a uvěřili. Její slzy přivádějí k pokání a změně života. Lidé z některých moderních náboženských společností, které vytýkají pravoslavným, že se klanějí obrazům (což je nesprávně vnímáno jako modloslužebnictví), začínají chápat veliké Boží tajemství skryté v ikonách. Ikona není obraz, ale okno do věčnosti, brána k nebesům, živé setkání s tím, koho představuje a kdo skrze ni k lidem a ke světu promlouvá.
To, že nyní roní slzy „jen“ tištěná ikona, je důkazem, že i kopie ikon živě zpřítomňují Matku Boží. Všude, kde se ikona nacházela, došlo v její blízkosti k mnoha zázračným uzdravením. Věřící dosvědčují, že Boží Matka pomáhala nejen při bolestech fyzických, ale i při řešení svízelné osobní situace.
V ženském klášteře v Tolgsku zaznamenali i tento pozoruhodný příběh. Jedna z mnišek zapochybovala o léčivé síle svatého myra, které ikona ronila. Na místě, kde ji kněz myrem pomazal, se jí okamžitě vytvořil hnisající vřed. Teprve když se vyznala ze svých pochybností a kněz ji opět pomazal, vřed zmizel stejně rychle, jako se objevil. Na ikoně „Obměkčení kamenných srdcí“ je Matka Boží zobrazena symbolicky se sedmi meči – bolestmi (tři zprava, tři zleva a jeden zezdola), které jí pronikly hluboko do srdce. V Písmu Svatém symbolizuje číslo „sedm“ plnost, v tomto případě plnost, nejvyšší míru možných strádání a bolesti, které Přesvatá Bohorodice vytrpěla v pozemském světě.
TROPAR, HLAS 5.
Ó Přesvatá Bohorodice, obměkči naše zlá srdce, zmírni útoky těch, kdož nás nenávidí, a všelikou úzkost naší duše odežeň. Při pohledu na Tvůj svatý obraz jsme dojati Tvým strádáním a Tvým milosrdenstvím k nám a rány Tvé líbáme, a svých střel, jež Tě mučí, se hrozíme. Nedej nám, dobrotivá Matko, zahynout v naší bezcitnosti a kvůli bezohlednosti bližních. Ty jsi vpravdě kamenných srdcí obměkčení.
MODLITBA K PŘESVATÉ BOHORODICI
PŘED IKONOU OBMĚKČENÍ ZLÝCH SRDCÍ – SEDMIBOLESTNÁ
Mnohobolestná Matko Boží, jež ve své čistotě a množstvím svých strádání, které jsi na zemi zakusila, převyšuješ všechny pozemské dcery! Přijmi mnohobolestné naše povzdechy a ochraňuj nás pod záštitou Tvojí milosti. Jiného útočiště a jiného vřelého zastání, kromě tebe, neznáme, ale majíce smělost před Tím, který se z Tebe narodil, pomoz a spasiž nás Tvými modlitbami. Nechť bez klopýtnutí dostihneme Nebeského Království, abychom tam, se všemi svatými, mohli pět chválu v Trojici Jedinému Bohu, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.
O ÚCTĚ K PŘESVATÉ BOHORODICI
Všechnu naději svou v tebe jsem složil, Matko Boží,
zachovej mne pod krovem svým.
Přesvatá Panna Marie, Matka našeho Pána Ježíše Krista, dcera spravedlivých Jáchyma a Anny, pocházela z královského rodu Davidova. Již od raného dětství byla rodiči zasvěcena Bohu. Ze slov proroka Izaiáše (7, 14), který praví: „Protož sám Pán dá vám znamení: 'Aj, panna počne, a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh)',“ je zřetelné, že Přesvatou Pannu Marii ctíme odůvodněně jako Bohorodici.
Také archanděl poukázal snoubenci Josefovi na toto proroctví: „Když pak on o tom přemýšlel, aj, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: 'Josefe synu Davidův, neboj se přijmout Marii manželku svou; neboť což v ní jest počato, z Ducha svatého jest'. Toto pak všechno stalo se, aby se naplnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emmanuel,‘ kteréž se vykládá: 'S námi Bůh' (Mt 1, 20, 22 -23); A odpověděv anděl, řekl jí: 'Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, nazváno bude Syn Boží'.“ (Lk 1, 35) Alžběta Přesvatou Bohorodici nazvala „Matkou Pána“ – „Jak to, že ke mně přichází matka Pána mého?“ (Lk 1, 43), a to je významově rovno pojmenování „Bohorodice“. O duchovní velikosti Přesvaté Panny Bohorodice se Boží Slovo vyjadřuje rovněž následovně: „Velebí duše má Hospodina, a duch můj zaplesal v Bohu Spasiteli mém. Že shlédl na ponížení služebnice své; od této chvíle blahoslaviti mne budou všechna pokolení. Neboť veliké věci učinil mi ten, jenž mocný jest, a jméno Jeho je Svaté.“ (Lk 1, 47 – 49) V knize Zjevení se o Ní dále píše: „I ukázal se div veliký na nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama byl měsíc, a na její hlavě byla koruna dvanácti hvězd“ (Zj 12, 1) a v knize Píseň Písní se o Ní hovoří takto: “Jak jsi krásná…“ (verš 4, 1) Sám Ježíš Kristus Ji v průběhu Svého života ctil a ještě i z kříže k Ní projevoval Svou synovskou péči: „Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: 'Ženo, hle, tvůj syn!'“ (Jn 19, 26) Ctil Ji také archanděl Gabriel: „Přistoupil k ní a řekl: 'Buď zdráva, milostiplná, Pán s tebou'“ (Lk 1, 28), jakož i jedna neznámá žena: „I stalo se, když on to mluvil, že zvolala jedna žena ze zástupu, a řekla jemu: 'Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, které tě kojili'.“ (Lk 11, 27)
Modlitební oslava Bohorodice a obracení se k Ní v modlitbách jsou založeny především na Božím Slově. O Její mocné přímluvě prorokuje již prorok David: „Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu. Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.“ (Ž 45, 10-18)
S modlitbou se k Přesvaté Bohorodici obracíme proto, neboť Její přímluvy jako Matky Spasitele všech mají u Boha velkou moc. Jestliže Šalamoun v dobách, kdy se nacházel na vrcholu své slávy, neodmítl matčinu prosbu: „Pak řekla: 'Mám k tobě jednu malou prosbu. Neodmítni mě'. Král jí odvětil: 'Žádej, má matko, tebe neodmítnu'.“ (1. Kr 2, 20), o to více pak Boží Syn splní prosby a modlitby Své Matky. On její prosbu vyslyšel i v Káni Galilejské: „Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: 'Vína nemají'. Řekl jí Ježíš: 'Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má'. Řekla matka jeho služebníkům: 'Cokoli by vám řekl, učiňte.' I bylo tu kamenných nádob šest postaveno, podle očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá na dvě až tři míry. Řekl jim Ježíš: 'Naplňte ty nádoby vodou'. I naplnili je až do vrchu. I řekl jim: 'Nalévejte již, a neste vrchnímu správci svatby'. I nesli. A když okusil vrchní správce svatby té vody, vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu), povolal ženicha ten vrchní správce a řekl mu: 'Každý člověk nejprve dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad…’.“ (Jn 2, 3 – 10)
podle PRŮVODCE BIBLÍ - Dorotej arcibiskup pražský a metropolita českých zemí a Slovenska
