V době Velikého půstu se mění veškeré uspořádání všednodenního života pravoslavného křesťana. Duch pokání, zpytování toho, co se děje uvnitř duše, vylučuje mnohé z toho, co neodpovídá světlému zármutku velkopostní doby.
Dříve se v pravoslavných zemích po celý Velký půst nekonaly žádné radovánky, bály, zábavy, setkání v salónech, byla zavřena divadla; na první týden velkého půstu i na strastný (pašiový) týden byla přerušena výuka na školách, byly uzavřeny všechny státní i církevní instituce (samozřejmě kromě chrámů). V průběhu celé doby velkopostní se nekonají svatby. Pro děti, které už byly ve věku, kdy začínají mít rozum, byly omezeny některé hry, což jim umožňovalo proniknout do atmosféry, která byla nepodobná jakékoliv jiné době církevního roku.
Podstatné změny nastávají v domácí i chrámové modlitbě. V chrámě je méně zpěvu, který ustupuje dlouhému čtení, všechno chrámové oblečení se vyměňuje za černé, v době bohoslužeb je příšeří, modlitby jsou provázeny zemními poklonami. Často zní zvláštní postní modlitba sv. Efréma Syrského.
V čistém týdnu v pondělí, úterý, středu a čtvrtek večer se koná předčítání Velikého kajícího kánonu sv. Andreje Krétského, ve kterém je celá lidská historie nahlížena prismatem hříchu, vášní a pokání lidské duše. Všechny postavy a události posvátné starozákonní i novozákonní historie symbolicky představují celou mnohotvárnost duchovního života člověka - od otročení hnusným vášním a porobení těla až po krásu pokání a královské svobody ducha, kterou mu Bůh daruje.
Ve všední dny Velkého půstu se nekoná svatá liturgie, hlavní křesťanská bohoslužba, při níž se chléb a víno působením blahodati Svatého Ducha proměňují na Tělo a Krev Kristovy. Ve středu a pátek se však koná "liturgie Předem posvěcených Darů" - zvláštní bohoslužba, při které věřící dostávají svaté přijímání z Darů, které byly posvěceny o předcházející neděli a uchovány jsou na svatém prestolu (oltáři).
Každou sobotu kromě první se konají zádušní bohoslužby. A každá neděle velkopostní má své zvláštní zasvěcení.
Jak dlouhý je vlastně Velký půst?
V Konstantinopoli a na Východě obecně nebyly soboty, s výjimkou jediné Velké soboty, považovány za postní dny. Avšak při vypočítávání počtu čtyřiceti dnů bylo zvykem počítat kontinuálně a zahrnovat do počtu soboty a neděle. Čtyřicet dní tak začínalo prvním pondělím Velkého postu a končilo pátkem šestého týdne. Potom přicházela Lazarova sobota, Květná neděle a Strastný (pašijový) týden, který - ačkoli odlišen od čtyřiceti dní - byl považován za součást Velkého postu v širším slova smyslu. Tímto způsobem zahrnulo čtyřicet dní spolu s Velkým týdnem sedmitýdenní půst (resp. 48 dnů).
Na Západě začíná půst až ve středu čistého týdne (popeleční středa), takže od této středy ke Květné neděli je to přesně 40 dnů.
Křesťané na řeckém Východě počítali zpravidla čtyřicet dní kontinuálně, někdy se však přikláněli k tomu, že vynechávali ze součtu velkopostní soboty a neděle. Jestliže byl zahrnut i Velký týden, dávalo to dohromady sedm týdnů o pěti postních dnech počet třiceti pěti dní. Protože však je Velká sobota rovněž postním dnem, byla rovněž započítávána a tak činil celkový počet dní třicet šest.
... Západ před tím, než byly přidány čtyři dodatečné postní dny, měl rovněž třiceti šesti denní půst, i když se k tomuto počtu dospělo poněkud jiným způsobem výpočtu. Jak na Východě, tak na Západě byl tomuto počtu přisuzován symbolický smysl. Právě tak jako Izraelité odevzdávali Bohu desátek čili desetinu své úrody, křesťané věnují období postu Bohu jako desátek, desetinu roku. Část je obětována za celek: vracíme-li Bohu desetinu toho, co On daroval nám, svoláváme Jeho požehnání na zbývající a uznáváme tím, že všechna hmotná dobra a všechen čas jsou darem z Jeho rukou. Tento význam Velkého postu jako desátku či prvotiny roční úrody není v současném textu Triodu příliš zdůrazňován, je však zmíněn v synaxáři neděle Odpuštění.
(Kallistos Ware: O významu Velkého postu)
Čtyřicetidenní půst a za ním následující strastný týden jsou ustanoveny svatou Církví k tomu, aby se každý křesťan očistil zdrženlivostí, modlitbou a pokáním, a získal možnost intenzivněji než obvykle vést zápas se svými hříšnými návyky a sklony k hříchu. Jedním z hlavních cílů Velkého půstu je pomoci nám dosáhnout duchovní střízlivosti.
("Střízlivost" je zde teologický svatootcovský termín. Nemá nic společného s alkoholem. Je to stav pravdivosti, zklidnění, očištění, soustředění; je to nepřítomnost klamu; viz dále slova patriarchy; pozn. překl.)
Střízlivost je ctnost pozorného vztahu k vlastnímu duchovnímu životu, opak rozptýlenosti (roztržitosti). Tato ctnost je nám zvláště nutně potřebná dnes, kdy naše společnost ztrácí mnohé ze své tradiční duchovní orientace, a to je zvláště nebezpečné, protože si toho často není vědoma. Každého z nás obklopuje mnoho nebezpečí, vnějších i vnitřních. Živelné katastrofy, terorismus, narkomanie, alkoholismus, a další druhy hříšné závislosti, které jsou nebezpečné jako pro člověka samotného tak i pro jeho okolí. Za těchto okolností je zvláště potřebné být pozorným ke svému duchovnímu životu.
... I pouhé dočasné sebeomezení, jak svědčí zkušenost Pravoslaví, působí na člověka blahodárným vlivem. ... Půst umožňuje soustředit se na modlitbu, prohloubit promýšlení duchovních věcí. Podle mého názoru nám právě toto soustředění schází a proto se nám nedaří zbavovat se hříšných návyků... Všude panuje duch rozptýlení, zábavy, pěstuje se úmyslná lehkomyslnost a povrchní přístup ke všemu - počínaje rodinou a výchovou dětí a konče náboženstvím...
... Bohužel té rozptýlenosti je kolem nás velice mnoho. V televizi i v rozhlase převládají zábavní pořady. A v oblasti tisku převládají otevřeně pohoršlivé. Neobvyklý je růst zábavního průmyslu, šíření kasin, zábavních klubů a podobných podniků. To vše působí na člověka a jeho duši rozkladným způsobem a umrtvuje ho duchovně.
... Za příčinu toho či onoho neštěstí (např. automobilových nehod) se označuje "lidský faktor". Takové jevy, jako opovrhování předpisy bezpečnosti silničního provozu, bezpečnostními předpisy v zaměstnání, nedbalost, ledabylost, lajdáctví apod. jsou z církevního pohledu dozajista hříchem. Vždyť přinášejí vážné nebezpečí nejenom těm, kdo jsou ovládáni těmito hříšnými vášněmi, ale též nevinným lidem včetně dětí. I to je jeden z tragických projevů duchovní rozptýlenosti (nepozornosti) a ochromení.
... Svatá Církev nám dává blahodatné duchovní prostředky jak pro diagnostiku svých duchovních nemocí, tak i pro jejich léčbu. Abychom se učili rozpoznávat své hříšné nemoci, měli bychom se všichni co nejčastěji obracet k Hospodinu slovy modlitby sv. Efréma Syrského (viz níže). Je jasné, že po rozpoznání svých hříšných vášní každý odpovědný křesťan musí vyvinout úsilí k jejich vykořenění.
Ve spásonosných dnech svaté Čtyřicátnice vám z celého srdce modlitebně přeji, abychom všichni hluboce přijali pozvání svaté Církve k nápravě života, důstojně a s duchovním užitkem prošli postním bojem a s radostí uvítali svatou Paschu, Světlé Vzkříšení Kristovo.
(Výběr z delšího článku)
Modlitba sv. Efréma Syrského - hlavní modlitba Velkého půstu
Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti.
Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mi, služebníku svému.
Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého, neboť tys blahoslaven na věky věkův. Amen.
Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mi, služebníku svému.
Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého, neboť tys blahoslaven na věky věkův. Amen.
(Skládá se ze tří proseb. Po pronesení každé z nich se koná hluboká (zemní) poklona.)
(Zdroj: blog ambon.or.cz)
