Bohoslužby na Velký týden

25.4.	Čtvrtek	Velký čtvrtek – USTANOVENÍ VEČEŘE PÁNĚ Večerní liturgie sv. Basila Paremije a pak 1.Kor 11,23–32; Mat 26,1–20;  Jan 13,3–17;  Mat 26,21–39;  Luk 22,43–45; Mat 26,40– 27,2 (Večer povoleno víno a olej)	Sv. liturgie 9.00
26.4.	Pátek	Velký pátek – UKŘIŽOVÁNÍ KRISTOVO Vzpomínání spasitelného utrpení Kristova; přísný půst Na večerní vzpomínání snímání z Kříže a pohřbení přečistého Těla Kristova (vynášení pláštěnice): paremije a pak 1.Kor 1,18– 2,2; Mat 27,1–38; Luk 23,39–43; Mat 27,39–54; Jan 19,31–37; Mat 27,55–61	Večerní s vynášení pláštenice 18.00
27.4	Sobota	Velká sobota – Kristus v hrobě Spasitelovo sestoupení do pekel Večerní liturgie sv. Basila Čtou se paremije a pak: Řím 6,3–11; Mat 28,1–20	Sv. liturgie 9.00
28.4.	Neděle	SVĚTLÉ VZKŘÍŠENÍ KRISTOVO  Svatá a velká neděle Paschy Skut 1,1–8; Jan 1,1–17 Po sv. Liturgii svěcení pokrmů a průvod kolem chrámu	Slavnostní sv. liturgie 9.30
29.4.	Pondělí	Světlé pondělí Po večerní bohoslužbe průvod kolem chrámu Skut 1,12–17; 21–26; Jan 1,18–28	Sv. liturgie 9.30 Večerní 18:00

Paschální poselství Posvátného synodu 2019

POSELSTVÍ

Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku 

PASCHA KRISTOVA 2019

Drazí duchovní otcové, v Kristu milovaní bratři a sestry: 
Vstal z mrtvých Kristus! Vpravdě vstal z mrtvých!
Christos Voskrese! Voistinu voskrese!

„Toť jest den, kterýž učinil Hospodin! Radujme se a veselme se v něm!“ volá žalmista David. (Ž 117,24)

V dobách Starého zákona byl tehdejší svátek paschy slavnostní vzpomínkou na velkolepé vysvobození z egyptského z otroctví. A co teprve říci o naší Pasše? Vždyť Starý zákon byl pouhým stínem a předznamenáním toho, co mělo teprve přijít s narozením a vítězstvím zaslíbeného Mesiáše. Stará pascha, kterou slavili židé, byla svátkem tělesného vysvobození izraelského národa, zbavením pozemského otročení pod bičem faraóna. Naše církevní Pascha je však vznešenější, protože je duchovní a řeší věčný úděl člověka. Pascha Kristova vyvádí věřící spoutané hříchem ven z tohoto duchovního otroctví — k odpuštění jejich vin a do svobody Božích dětí. Vyhnance navrací do ráje. Vede je od smrti do života. Místo úniku z područí faraónova se nyní zbavuje Boží lid krutosti ďábla a věčné záhuby.

Pascha Páně je naším největším svátkem, v němž oslavujeme, že sám Boží Syn svým Vzkříšením z mrtvých přešel z tohoto světa k nebeskému otci, ze země na nebe, a tím nás zbavil věčné smrti a otročení ďáblu. Daroval nám „moc stát se Božími dětmi“ (Jan 1,12), vysvětluje sv. Ambrož Milánský.

Hlahol paschálních zvonů svolává věřící, svátečně oblečené do světlých oděvů, aby — podobně jako tenkrát ženy myronosice — žasli nad prázdným hrobem, na němž ještě zářilo duchovní světlo Vzkříšení. Duchovenstvo v bílých rouchách okuřuje vonným dýmem, věřící se svícemi — všichni obcházejí s paschálním zpěvem chrám. Lidé se radují, andělé spolu s nimi vzdávají chválu. Pozemské i nebeské se spojilo k oslavě Vzkříšení a vítězství Pána Ježíše nad smrtí: „Ať povstane Bůh a rozptýleni budou nepřátelé Jeho!“

Na Vzkříšení Kristově stojí naše pravoslavná víra. Apoštol Pavel volá směrem k těm, jejichž víra je slabá či nemocná, aby nepochybovali o Vzkříšení: „Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, marná by byla naše víra!“ (1 Kor 15,17) My však nemusíme pochybovat, protože máme celý oblak svědků: sám apoštol Pavel viděl vzkříšeného Spasitele; prvokřesťanská církev měla ve svých řadách stovky lidí, kteří se setkali se zmrtvýchvstalým Pánem. Dokonce i mimo církev některé důvěryhodné osoby poskytly o tom svá svědectví. Pak je tu nespočet svědectví pravoslavných svatých, kterým se zjevil Pán ve své slávě. Ani dnešní doba nemá nouzi o taková zjevení — za všechny vzpomeňme svědectví nedávno svatořečeného velikého světce Paisije Svatohorce (+1994), který hleděl do neskonale krásné tváře Ježíše Krista.

Vzkříšení Kristovo nám dává záruku a důkaz, že vše, v co věříme a v co jsme složili naději, je pravda! Zmrtvýchvstání Pána je zárukou našeho vlastního vzkříšení. Je to záruka přemožení smrti a překonání moci hříchu. Záruka vítězství našeho Pána nad nepřítelem lidského rodu, nad záhubcem lidských duší, nad ďáblem a jeho silami. Je zárukou brány otevřené člověku zpět do ráje. Je zárukou naší spásy a věčného blaženého života s Kristem! Obdrželi jsme tedy od Krista záruku opravdovosti všeho, v co věříme a v co doufáme.

Adam s Evou byli kdysi kvůli hříchu vzpoury a kvůli odpadnutí od Boha vyhnáni z ráje a jeho brána jim byla uzavřena. Protože se svou neposlušností odcizili Stvořiteli, byli zbaveni ráje, ztratili přístup ke stromu života a vnikla do nich smrt. Přišel však Kristus, kterého Písmo svaté nazývá novým Adamem, projevil poslušnost a to až do krajnosti — ke smrti na kříži. (Filip 2,7) Následně otevřel doposavad pevně uzamčenou bránu ráje. Otevřel ji pro nás všechny, neboť ti, kteří kvůli starému Adamovi umírají, oživeni jsou v samém Kristu. (1 Kor 15,22)

Kristova Pascha pro nás není jen každoroční sváteční vzpomínkou. Je to neustále prožívaná skutečnost našeho křesťanského života. Vzkříšení Páně je osou naší víry. Tato víra nabízí našim srdcím, svedeným různými pokušeními a zmučeným světskou pomíjivostí, dar už zde na zemi prožívat část radosti nebeského království. Protože Kristus ukázal vítězství nad jakýmkoliv nepřítelem, můžeme s apoštolem Pavlem nadšeně zvolat: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím 8,38-39)

„Jestliže proviněním Adamovým se smrt zmocnila nad námi vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají (od Pána) hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.“ (Řím 5,17) To je pozvánka adresovaná nám všem, pozvánka k „paschální hostině víry“. (Jak volá sv. Jan Zlatoústý.)

Půst, jestli jsme jej konali ve správném duchu, v nás vzbudil touhu po Bohu a po společenství s Ním. Obrátil naše duševní zraky od pozemského k nebeskému, od materiálního k duchovnímu, od dočasného k věčnému. Díky tomu s vírou vzhlížíme na Kristův kříž, skrze který Spasitel sestoupil za námi až na samotné dno lidské bídy. Spatřujeme ve znamení kříže zjevení Boží lásky člověku. Lásky, na kterou věřící člověk odpovídá svou vděčností a opětovanou láskou. Vzkříšení Pána je slavnostním a velkolepým zjevením Boží moci a Jeho svrchované vlády. (2 Tim 1,10) Vykupitel se ujal těch, které našel na dně nejhlubší propasti, a nese je s sebou vzhůru ke svobodě. Vede ty, kteří byli uvězněni ve strašných temnotách, rozlomil vrata žaláře, vytváří jim cestu do světla. Lidí, týraných ďáblem za své hříchy, se ujal Bůh, uvádí je do říše blaženosti a odpuštění.

Touha po věčném životě není pro nejhlubší nitro naší duše nic cizího. Všichni — už od útlého dětství — někde u kořenů své bytosti vnímáme nepřirozenost smrti a odpor k pomíjivosti. Nelze se s ní smířit, jak nad smrtí naříká básník. Smrt je nám z hloubi srdce protivná. Cítíme, že jsme stvořeni pro život a ne pro umírání. A tento věčný nesmrtelný život, o který bylo lidstvo kdysi pradávnou vzpourou neposlušných prvních lidí připraveno, nám přišel Pán Ježíš vrátit. Jakými slovy za to poděkujeme? Pán se za námi vydal především proto, abychom z jeho rukou přijali dar života, který nám nabízí. Abychom přijali jako dar Jej samotného — pro nás poníženého, ukřižovaného, trpícího a pohřbívaného, a zároveň Jej přijímáme s Jeho vítězstvím nad smrtí, vstávajícího z mrtvých a vystupujícího se slávou na nebesa. Tak se, skrze víru, pokoru, poslušnost a oddanost jeho milované Církvi, stáváme účastni Jeho slávy i Jeho vzkříšení, abychom se s ním radovali na nekonečné věky v Jeho Království.

A tím už se dostáváme k odpovědi na otázku: „Jak důstojně oslavit Paschu?“ Především posílením své víry a vděčnosti Bohu za to, co pro nás učinil. Víru a vděčnost vtělíme do svých životů tím, že je vedeme dle Božích přikázání, aby se líbily Pánu. A nezapomínejme, že na vzkříšení Pána důstojně odpovíme vzájemnou láskou — trpělivostí, soucitem, přejícností, nezištnou pomocí, kterou jeden druhému prokazujeme, snášenlivostí, pokorou před bližním. Pro paschální radost zapomeňme na své neshody. To je pravá oslava, kterou od nás Pán očekává! Slyšíme to zpívat při paschální bohoslužbě: „Povznesme se slavností a druh druha obejměme!“

Přejeme všem povznášející a radostnou oslavu letošní Paschy Kristovy a pozdravujeme vás slovy paschálního troparu:

Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval!
Christos voskrese i z mertvych, smertiju smerť poprav. Isuščim vo hrobych život darovav!

† Rastislav

arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska 

† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí
† Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský
† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický

† Izaiáš
biskup šumperský 

Přehled bohoslužeb v dubnu

6. 4.	Sobota	4. sobota velkopostní – zádušní („roditelská“ čili předků) Dopoledne na liturgii sv. Jana Zlatoústého: Žid 6,9–12; Mar 7,31–37 1.Kor 15,47–57; Jan 5,24–30 (zádušní)	Sv. liturgie 8:00
7. 4.	Neděle	ZVĚSTOVÁNÍ PŘESVATÉ BOHORODICE • Sv. Prokop Sázavský (zesnutí – 1053). Svt. Tichon Vyznavač, patriarcha moskevský (zesnutí – 1920); ct. Justýn Čelijský (Popovič; zesnutí – 1979) 4. neděle Velk. půstu – CT. JANA SINAJSKÉHO hlas 4. — Žid 6,13–20; Mar 9,17–31 Efez 5,9–19; Mat 4,25– 5,12 Velký svátek (povolena ryba) Žid 2,11–18; Luk 1,24–38	Sv. Liturgie 9:30
10. 4.	Streda	Veliký kánon sv. Ondřeje Krétského	Bohoslužba 18:30
14. 4.	Neděle	5. neděle Velkého půstu – CT. MARIE EGYPTSKÉ hlas 5. — Žid 9,11–14; Mar 10,32pol.–45 Galat 3,23–29; Luk 7,36–50	Sv. Liturgie 9:30
19. 4.	Pátek	6. týden Velkého půstu  Gen 49,33– 50,26; Přísl 31,8–32 Konec svaté Čtyřicátnice Svt. Metoděj, apoštolům rovný, učitel Slovanů, archiepiskop moravský (zesnutí – 885)	Sv. Liturgie před. posv. darů 9:00
21.4.	Neděle	6. neděle – Květná – VJEZD PÁNA DO JERUSALEMA (Svěcení ratolestí; požívá se ryba) Filip 4,4–9; Jan 12,1–18	Sv. liturgie 9:30
25.4.	Čtvrtek	Velký čtvrtek – USTANOVENÍ VEČEŘE PÁNĚ Večerní liturgie sv. Basila Paremije a pak 1.Kor 11,23–32; Mat 26,1–20;  Jan 13,3–17;  Mat 26,21–39;  Luk 22,43–45; Mat 26,40– 27,2 (Večer povoleno víno a olej)	Sv. liturgie 9.00
26.4.	Pátek	Velký pátek – UKŘIŽOVÁNÍ KRISTOVO Vzpomínání spasitelného utrpení Kristova; přísný půst Na večerní vzpomínání snímání z Kříže a pohřbení přečistého Těla Kristova (vynášení pláštěnice): paremije a pak 1.Kor 1,18– 2,2; Mat 27,1–38; Luk 23,39–43; Mat 27,39–54; Jan 19,31–37; Mat 27,55–61	Večerní s vynášení pláštenice 18.00
27.4	Sobota	Velká sobota – Kristus v hrobě Spasitelovo sestoupení do pekel Večerní liturgie sv. Basila Čtou se paremije a pak: Řím 6,3–11; Mat 28,1–20	Sv. liturgie 9.00
28.4.	Neděle	SVĚTLÉ VZKŘÍŠENÍ KRISTOVO  Svatá a velká neděle Paschy Skut 1,1–8; Jan 1,1–17 Po sv. Liturgii svěcení pokrmů a průvod kolem chrámu	Slavnostní sv. liturgie 9.30
29.4.	Pondělí	Světlé pondělí Po večerní bohoslužbe průvod kolem chrámu Skut 1,12–17; 21–26; Jan 1,18–28	Sv. liturgie 9.30 Večerní 18:00

2. neděle Velk. půstu – SV. ŘEHOŘE SOLUŇSKÉHO – PALAMY. Fotografie

K Velikému půstu

V době Velikého půstu se mění veškeré uspořádání všednodenního života pravoslavného křesťana. Duch pokání, zpytování toho, co se děje uvnitř duše, vylučuje mnohé z toho, co neodpovídá světlému zármutku velkopostní doby.  

Dříve se v pravoslavných zemích po celý Velký půst nekonaly žádné radovánky, bály, zábavy, setkání v salónech, byla zavřena divadla; na první týden velkého půstu i na strastný (pašiový) týden byla přerušena výuka na školách, byly uzavřeny všechny státní i církevní instituce (samozřejmě kromě chrámů). V průběhu celé doby velkopostní se nekonají svatby. Pro děti, které už byly ve věku, kdy začínají mít rozum, byly omezeny některé hry, což jim umožňovalo proniknout do atmosféry, která byla nepodobná jakékoliv jiné době církevního roku.  

Podstatné změny nastávají v domácí i chrámové modlitbě. V chrámě je méně zpěvu, který ustupuje dlouhému čtení, všechno chrámové oblečení se vyměňuje za černé, v době bohoslužeb je příšeří, modlitby jsou provázeny zemními poklonami. Často zní zvláštní postní modlitba sv. Efréma Syrského.  

V čistém týdnu v pondělí, úterý, středu a čtvrtek večer se koná předčítání Velikého kajícího kánonu sv. Andreje Krétského, ve kterém je celá lidská historie nahlížena prismatem hříchu, vášní a pokání lidské duše. Všechny postavy a události posvátné starozákonní i novozákonní historie symbolicky představují celou mnohotvárnost duchovního života člověka - od otročení hnusným vášním a porobení těla až po krásu pokání a královské svobody ducha, kterou mu Bůh daruje.  

Ve všední dny Velkého půstu se nekoná svatá liturgie, hlavní křesťanská bohoslužba, při níž se chléb a víno působením blahodati Svatého Ducha proměňují na Tělo a Krev Kristovy. Ve středu a pátek se však koná "liturgie Předem posvěcených Darů" - zvláštní bohoslužba, při které věřící dostávají svaté přijímání z Darů, které byly posvěceny o předcházející neděli a uchovány jsou na svatém prestolu (oltáři).  

Každou sobotu kromě první se konají zádušní bohoslužby. A každá neděle velkopostní má své zvláštní zasvěcení. 

Jak dlouhý je vlastně Velký půst?

V Konstantinopoli a na Východě obecně nebyly soboty, s výjimkou jediné Velké soboty, považovány za postní dny. Avšak při vypočítávání počtu čtyřiceti dnů bylo zvykem počítat kontinuálně a zahrnovat do počtu soboty a neděle. Čtyřicet dní tak začínalo prvním pondělím Velkého postu a končilo pátkem šestého týdne. Potom přicházela Lazarova sobota, Květná neděle a Strastný (pašijový) týden, který - ačkoli odlišen od čtyřiceti dní - byl považován za součást Velkého postu v širším slova smyslu. Tímto způsobem zahrnulo čtyřicet dní spolu s Velkým týdnem sedmitýdenní půst (resp. 48 dnů). 

Na Západě začíná půst až ve středu čistého týdne (popeleční středa), takže od této středy ke Květné neděli je to přesně 40 dnů.

Křesťané na řeckém Východě počítali zpravidla čtyřicet dní kontinuálně, někdy se však přikláněli k tomu, že vynechávali ze součtu velkopostní soboty a neděle. Jestliže byl zahrnut i Velký týden, dávalo to dohromady sedm týdnů o pěti postních dnech počet třiceti pěti dní. Protože však je Velká sobota rovněž postním dnem, byla rovněž započítávána a tak činil celkový počet dní třicet šest. 
... Západ před tím, než byly přidány čtyři dodatečné postní dny, měl rovněž třiceti šesti denní půst, i když se k tomuto počtu dospělo poněkud jiným způsobem výpočtu. Jak na Východě, tak na Západě byl tomuto počtu přisuzován symbolický smysl. Právě tak jako Izraelité odevzdávali Bohu desátek čili desetinu své úrody, křesťané věnují období postu Bohu jako desátek, desetinu roku. Část je obětována za celek: vracíme-li Bohu desetinu toho, co On daroval nám, svoláváme Jeho požehnání na zbývající a uznáváme tím, že všechna hmotná dobra a všechen čas jsou darem z Jeho rukou. Tento význam Velkého postu jako desátku či prvotiny roční úrody není v současném textu Triodu příliš zdůrazňován, je však zmíněn v synaxáři neděle Odpuštění.

 (Kallistos Ware: O významu Velkého postu) 

 

Čtyřicetidenní půst a za ním následující strastný týden jsou ustanoveny svatou Církví k tomu, aby se každý křesťan očistil zdrženlivostí, modlitbou a pokáním, a získal možnost intenzivněji než obvykle vést zápas se svými hříšnými návyky a sklony k hříchu. Jedním z hlavních cílů Velkého půstu je pomoci nám dosáhnout duchovní střízlivosti.

("Střízlivost" je zde teologický svatootcovský termín. Nemá nic společného s alkoholem. Je to stav pravdivosti, zklidnění, očištění, soustředění; je to nepřítomnost klamu; viz dále slova patriarchy; pozn. překl.)

Střízlivost je ctnost pozorného vztahu k vlastnímu duchovnímu životu, opak rozptýlenosti (roztržitosti). Tato ctnost je nám zvláště nutně potřebná dnes, kdy naše společnost ztrácí mnohé ze své tradiční duchovní orientace, a to je zvláště nebezpečné, protože si toho často není vědoma. Každého z nás obklopuje mnoho nebezpečí, vnějších i vnitřních. Živelné katastrofy, terorismus, narkomanie, alkoholismus, a další druhy hříšné závislosti, které jsou nebezpečné jako pro člověka samotného tak i pro jeho okolí. Za těchto okolností je zvláště potřebné být pozorným ke svému duchovnímu životu.

... I pouhé dočasné sebeomezení, jak svědčí zkušenost Pravoslaví, působí na člověka blahodárným vlivem. ... Půst umožňuje soustředit se na modlitbu, prohloubit promýšlení duchovních věcí. Podle mého názoru nám právě toto soustředění schází a proto se nám nedaří zbavovat se hříšných návyků... Všude panuje duch rozptýlení, zábavy, pěstuje se úmyslná lehkomyslnost a povrchní přístup ke všemu - počínaje rodinou a výchovou dětí a konče náboženstvím...

... Bohužel té rozptýlenosti je kolem nás velice mnoho. V televizi i v rozhlase převládají zábavní pořady. A v oblasti tisku převládají otevřeně pohoršlivé. Neobvyklý je růst zábavního průmyslu, šíření kasin, zábavních klubů a podobných podniků. To vše působí na člověka a jeho duši rozkladným způsobem a umrtvuje ho duchovně.

... Za příčinu toho či onoho neštěstí (např. automobilových nehod) se označuje "lidský faktor". Takové jevy, jako opovrhování předpisy bezpečnosti silničního provozu, bezpečnostními předpisy v zaměstnání, nedbalost, ledabylost, lajdáctví apod. jsou z církevního pohledu dozajista hříchem. Vždyť přinášejí vážné nebezpečí nejenom těm, kdo jsou ovládáni těmito hříšnými vášněmi, ale též nevinným lidem včetně dětí. I to je jeden z tragických projevů duchovní rozptýlenosti (nepozornosti) a ochromení.

... Svatá Církev nám dává blahodatné duchovní prostředky jak pro diagnostiku svých duchovních nemocí, tak i pro jejich léčbu. Abychom se učili rozpoznávat své hříšné nemoci, měli bychom se všichni co nejčastěji obracet k Hospodinu slovy modlitby sv. Efréma Syrského (viz níže). Je jasné, že po rozpoznání svých hříšných vášní každý odpovědný křesťan musí vyvinout úsilí k jejich vykořenění.

Ve spásonosných dnech svaté Čtyřicátnice vám z celého srdce modlitebně přeji, abychom všichni hluboce přijali pozvání svaté Církve k nápravě života, důstojně a s duchovním užitkem prošli postním bojem a s radostí uvítali svatou Paschu, Světlé Vzkříšení Kristovo.

(Výběr z delšího článku)

---

Modlitba sv. Efréma Syrského - hlavní modlitba Velkého půstu

Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti.

Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mi, služebníku svému.

Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého, neboť tys blahoslaven na věky věkův. Amen.

(Skládá se ze tří proseb. Po pronesení každé z nich se koná hluboká (zemní) poklona.)

(Zdroj: blog ambon.or.cz)

Přehled bohoslužeb v březnu 2019

2. 3.	Sobota	Sobota zádušní („roditelská“ čili předků – světová) (konáme vzpomínání všech zesnulých pravoslavných křesťanů – našich bratří a sester – všech dob) 1.Kor 10,23–28; Luk 21,8–9; 25–27; 33–36 1.Sol 4,13–17; Jan 5,24–30 (zádušní) Vmč. Theodor Tyron	Sv. Liturgie 9:30
3. 3.	Neděle	NEDĚLE MASOPUSTNÍ; o strašném soudu hlas 7. — 1.Kor 8,8– 9,2; Mat 25,31–46 Konec masitých pokrmů Svt. Lev I., papež římský	Sv. Liturgie 9:30
9. 3.	Sobota	Památka všech svatých postníků Řím 14,19–26; Mat 6,1–13 Gal 5,22– 6,2; Mat 11,27–30 (svatým otcům) První (4. st.) a druhé (452) nalezení hlavy Jana Křtitele	Sv. Liturgie 9:30
10. 3.	Neděle	NEDĚLE SYROPUSTNÍ; vzpomínání Adamova vyhnání Neděle všeobecného smíření hlas 8. — Řím 13,11– 14,4; Mat 6,14–21 Svt. Tarasios, patr. cařihradský	Sv. Liturgie 9:30
15.3.	Pátek	Čistý týden – začátek Velkého půstu Čistý pátek Gen 2,20– 3,20; Přísl 3,19–34 (Liturgie předem posvěcených Darů a kánon sv. Theodoru s žehnáním koliva)	Sv. Liturgie 9:30
17.3.	Neděle	1. neděle Velkého půstu – OSLAVA PRAVOSLAVÍ hlas 1. — Žid 11,24–26; 32– 12,2; Jan 1,43–51 Přenesení ostatků sv. kn. Václava do Prahy (938	Sv. Liturgie 9:30
22.3.	Pátek	2. týden Velkého půstu Gen 5,32– 6,8; Přísl 6,20– 7,1 Sv. 40 mč. sevastijských– na liturgii: Žid 12,1–10; Mat 20,1–16	Sv. Liturgie 9.30
23.3.	Sobota	2. sobota velkopostní – zádušní („roditelská“ čili předků) Žid 3,12–16; Mar 1,35–44 1.Sol 4,13–17; Jan 5,24–30 (zádušní) Mč. Kodrat a druhové	Sv. Liturgie 9.00
24.3.	Neděle	2. neděle Velk. půstu – SV. ŘEHOŘE SOLUŇSKÉHO – PALAMY hlas 2. — Žid 1,10– 2,3; Mar 2,1–12 Žid 7,26– 8,2; Jan 10,9–16 Svt. Sofrónios, patriarcha jerusalemský (+ 638) (Památka obětí bombardování NATO – den zahájení útoku proti Jugoslávii; 1999)	Sv. Liturgie 9.30
29.3.	Pátek	3. týden Velkého půstu Gen 8,4–21; Přísl 10,31– 11,22 Sv. Brendan, igumen, mořeplavec a prvý svatý Ameriky (+ okolo 575)	Sv. Liturgie 9.30
30.3.	Sobota	3. sobota velkopostní – zádušní („roditelská“ čili předků) Žid 10,32–38; Mar 2,14–17 1.Sol 4,13–17; Jan 5,24–30 (zádušní) Svt. Patrik, ap. a osvětitel Irů (+ 461)	Sv. Liturgie 9.00
31.3.	Neděle	3. neděle Velkého půstu – UCTÍVÁNÍ SVATÉHO KŘÍŽE hlas 3. — Žid 4,14– 5,6; Mar 8,34– 9,1 Svt. Cyril, archiep. jerusalemský (+ 386)); svt. Nikolaj Velimirovič, Mč. Eduard, král Anglie (978)	Sv. Liturgie 9.30