sobota 12. května 2018

Příchod sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.

Cyril a Metoděj (info z Wikipedie)  Cyril a Metoděj (info z Pravoslavi, Ambon                                                                                                   Upřímné poděkování Janu Baudišovi. 

Tento text vřele doporučujeme i těm, kteří se i tento rok rozhodli navštívit sváteční liturgii v Mikulčicích 26.května. Začátek v 10:00 hod

24.květen je svátkem příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Pravoslavná církev od nepaměti ctí tento den, v němž oslavuje, co zde vykonali nejen pro nás, ale pro všechny Slovany. 
Abychom lépe poznali, co je to vlastně oslavování, připomeňme si několik faktů a rysů tohoto velkého a v pravdě svatého díla.
Svatí bratři, narození v Soluni, přišli na Velkou Moravu roku 863. Jejich misi inicioval svou žádostí velkomoravský kníže sv. Rostislav, jehož dopisem do Konstantinopole to všechno začalo. Žádost o vyslání misionářů byla v Cařihradu vyslyšena byzantským císařem Michalem III. a s patriarchou sv. Fótiem k nám vypravili družinu, která měla na Moravě vykonat vše, co je potřebné pro založení církevního života. V čele družiny k nám kráčejí oba bratři, kteří se na misii dobře připravili. Sv. Cyril (uvádíme ho mnišským jménem, s nímž později umírá, ale v době svého působení na Moravě se ještě jmenuje
 Konstantin) vytvořil pro Slovany jejich vlastní písmo a přeložil do naší řeči základní křesťanské texty.
                     Pokračování, DALŠÍ informace

sobota 7. dubna 2018

Jediné oficiální stránky Pravoslavné Církevní Obce Hodonín.


     Oficiální Pravoslavná Církevní Obec             v Hodoníně, při chrámu sv. Metoděje, 

 který se nachází v Hodoníně na hřbitově.

Od května 2015 byl duchovním správcem hodonínské církevní obce otec Svatopluk Ryška Od ledna   2017 je jím otec jerej Arkadiusz Skibinsky.



26.5 2018 10:00 hod Mikulčice -Valy  Sváteční svatá liturgie na vykopávkách                                                                                       velkomoravského chrámu

27.5.2018  9:30 hod  Hr.Vrbka    PADESÁTNICE - SVATÁ TROJICE
                                                         Seslání Svatého Ducha  na apoštoly


3.6.2018  9:30 hod.  Hodonín  1. NEDĚLE PO 50nici – VŠECH SVATÝCH

                                                     hlas 8. — Žid 11,33– 12,2; Mat 10,32–38; 19,27–30




........................


20.5.2018 9:30 hod. Hodonín  7. NEDĚLE (PO PASŠE); sv. 318 bohonosných Otců 
                                                                      1. všeobecného sněmu (r. 325 v Nicei)


                                                            hlas 6. — Skut 20,16–18; 28–36; Jan 17,1–13

17.5.2018 čtvrtek 9:30 hod  Hodonín   NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ
                                                              Skut 1,1–12Luk 24,36–53
                                             přenesení ostatků spr. Lazara a ap.rovnným. Marie
                                             Magdalské do Cařihradu a obnovení chrámu (890).

6.5.2018  9:30hod. Hodonín   5.NEDĚLE PASCHÁLNÍ; o Samaritánce, o vodě živé a o                                                                                                  pravém uctívání Boha
                                                             hlas 4. — Skut 11,19–26; 29–30; Jan 4,5–42

22.4.2018 9:30 hod.  Hodonín  3.NEDĚLE PASCHÁLNÍ; svatých žen myronosic:


15.4.2018 09:30 hod. Hr. Vrbka  2.NEDĚLE PASCHÁLNÍ; o apoštolu Tomáši; tzv.                                                            „Popaschální“ (Antipascha)  
                                                                                    
08.04.2018 neděle 08:00 hod. Hodonín Svatá liturgie.
                                                        Po liturgii, svěcení velikonočních pokrmů

07.04.2018 velká sobota  18.00 hodin Hrubá Vrbka
                                                  Vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista -Velikonoční Jitřní 

06.04.2018 veliký pátek  15.00.hodin Hrubá Vrbka
                                                         Večerní Velkého pátku - Vynášení pláštěnice 

05.04.2018 velký čtvrtek 17.00 hodin  Hodonín.
                                                        Svaté spasitelné pašije Pána našeho Ježíše Krista 

čtvrtek 29. března 2018

Poselství Posvátného Synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Poselství

Posvátného Synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Kristus vstal z mrtvých! V pravdě vstal z mrtvých!
Drazí duchovní otcové, v Kristu milování bratři a sestry!
Jest vzkříšení den, povznesme se slavností a druh druha obejměme!
Říkejme „bratři“ také těm, kdož nás nenávidí, odpusťme vše pro vzkříšení.

Vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých je největší událostí v dějinách lidstva a celého stvoření. Je to vítězství Bohočlověka nad smrtí, zrušení podsvětí, počátek jiného nového věčného života.
V Kristově vzkříšení je zakódován smysl a poslání člověka. Skrze Kristovou oběť a vzkříšení se člověk v církvi stává účastným na Boholidské přirozenosti Ježíše Krista. V Kristově vzkříšení
bylo vzkříšené celé lidstvo, a lidské přirozenosti byla vrácena nesmrtelnost. Je pravda, že dočasná smrt jako zesnutí zůstává a má svůj význam, ale byla navždy odstraněna beznadějnost umírání, protože lidské přirozenosti je dána moc vzkříšení právě přemožením smrti v osobě Krista (sv. Jan Zlatoústý, Komentář na list Židům, homilie 17, 2). Kristova oběť na kříži, jeho krev smyla všechny naše hříchy. Chceme-li mít účast na životě s Kristem, je nutné, abychom ve spolupráci s Kristem
odpustili těm, kteří nám ublížili nebo nás nenávidí. Právě k tomu nás vyzývají slova písně: „také těm, kdož nás nenávidí, odpusťme vše pro vzkříšení“. Mějme na paměti, že hřích je propastí nejen mezi lidmi, ale i mezi Bohem a člověkem. Bez odpuštění našim bližním není možné prožívat opravdovou radost z Kristova vzkříšení, neboť nejsme v těsné jednotě s Bohem, který je láska (1. Jan. 4, 8).

A proto dnes, když se celá církev a stvoření těší z vítězství lásky nad zlem, zamyslíme se hlouběji nad sebou, zda nám něco nezeslabuje naši radost z prožívání těchto krásných a duchovně bohatých dnů.
V Poučném slovu sv. Jana Zlatoústého jsme slyšeli, že i ten, kdo přišel na hostinu v poslední chvíli, se má těšit stejně jako ten, kdo přišel na začátku, protože hostina je připravena pro každého. Pro všechny – ty, kteří se postili, ale i ty, kteří se nepostili – je připravené společné království, neboť
z Kristova hrobu vyvěrá odpuštění našich hříchů.

Nedívejme se na hodnoty, které nám nabízí svět kolem nás, ale vnímejme hodnoty, které nám Kristus svým utrpením a vzkříšením připravil, tj. věčný život. Pokud se budeme těšit z Kristova vítězství, budeme se zbavovat okovů pozemského konzumního života. A po těchto krásných paschálních
dnech zjistíme, že hodnota našeho života může být trochu jiná, než o jakou jsme usilovali před velkým půstem a svatou Paschou. Poznáme to tehdy, když ve víru každodenního shonu a povinností se aspoň na chvíli pozastavíme a přehodnotíme cestu, po které kráčíme. Svátek Kristova vzkříšení je slavností vítězství Božího Syna nad našimi hříchy a zlem. A je zároveň výzvou k přehodnocení našich hodnot, protože jak jsme donedávna vynakládali velké úsilí o získání materiálních statků,
moci, slávy, postavení nebo o to, abychom přežili v těžké situaci, tak dnes při hrobě vzkříšeného Krista vidíme, že dobro, po kterém touží naše duše, dostáváme zadarmo.

Církev nás vyzývá, abychom si očistili duchovní smysly: „Očisťme své smysly, abychom uzřeli Krista, zářícího v nepřístupném světle vzkříšení“. Bez vnitřního pozastavení se a duchovního očištění nebudeme vidět pravé světlo Kristova vzkříšení, nedokážeme se posilnit novým životodárným
nápojem, pramenícím z hrobu Kristova vzkříšení, a nepoznáme jeho pravou hodnotu. Bez tohoto vnitřního pozastavení budou pro nás tyto svátky sice příjemnou, ale jen formální záležitostí.

Duchovní otcové, bratři a sestry!
Radujme se z toho, co nám připravil Spasitel. Protože v této radosti lépe poznáme, že Kristovo vzkříšení je pro nás největší životní jistotou. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít (Římanům 6, 8). Neboť v Krista jsme pokřtěni, v Krista jsme oblečeni
(Galatským 3, 27), a v Kristu, v jeho těle – ve svaté církvi jsme sjednoceni.

Kristus vstal z mrtvých! V pravdě vstal z mrtvých!

† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska

† Michal                                                      † Simeon
arcibiskup pražský a českých zemí             arcibiskup olomoucko-brněnský

† Juraj                                                          † Izaiáš
arcibiskup michalovsko-košický                 biskup šumperský




Nádherným doplněním těchto krásných dnů, a snad nejlépe nám v tyto dny pomůže neustálá připomínka na nepřetržitou modlitbu z "Poutníka" 


úterý 30. ledna 2018

Vysvěcení bratra Matfeje na diákona

NEDĚLE O CELNÉM A FARIZEOVI
VYSVĚCENÍ BRATRA MATÚŠE NA DIÁKONA.
Dne 28. ledna 2018, v neděli o Celném a farizeovi, kterou začínají tři přípravné týdny před Velkým půstem a kdy se poprvé při pravoslavných bohoslužbách začíná opět po roce používat kniha, které říkáme Triod postní, byla v našem brněnském chrámu sloužena archijerejská svatá liturgie. Tuto liturgii sloužil přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský.
Ještě před svatou liturgií byl na čtece čili žalmistu postřižen bratr Matúš Vavro. Během liturgie, po proměnění Svatých darů, byl pak bratr Matúš rukopoložen na diákona.
V tento den, kdy Pravoslavná církev svými bohoslužebnými texty, zpěvy a celkovým zaměřením kázání nás připravuje k blížícímu se Velkému půstu, se ústředním tématem nedělního kázání stalo podobenství o Celném a farizeovi. Toto krátké podobenství je popsáno v Písmu svatém Nového zákona, konkrétně u evangelisty Lukáše (Luk 18,10–14). Svatý evangelista Lukáš více než ostatní evangelisté má tendenci klást důraz na soucit Pána Ježíše ke ztraceným a zbloudilým, k těm, koho odsuzuje a často i zavrhuje „slušná společnost“. Evangelní příběh o těchto dvou starozákonních mužích poukazuje zejména na odsouzení farizea.
V našem dnešním jazyce má slovo farizeus často pejorativní nádech, kdy je tímto slovem označován nějaký „náboženský pokrytec“. Vždycky tomu tak ale nebylo. V době evangelní byli farizeové spíše lidmi s neskrývanou a neobvyklou zbožností, horlivostí pro výuku Mojžíšova zákona a židovské tradice. Pravda, u někoho byla tato zbožnost spíše falešná a předstíraná, u někoho však zcela upřímná.
V tomto podobenství náš Spasitel nehovoří o tom, že by byl farizeus odsouzen, říká jen, že celník se do svého domu vrátil ospravedlněn. Pro ty, kteří naslouchali Pánovým slovům, byl celník příkladem zjevně špatného člověka. Byl považován za zkorumpovaného výběrčího daní ve službách římských okupantů. Byl nenáviděn a opovrhován všemi čestnými lidmi. Ale právě on odchází do svého domu ospravedlněn. Proč? Protože on o sobě ví a uznává, že je špatným člověkem, který už nemůže s ničím jiným počítat než jen s nezaslouženou Boží milostí. A také proto je připraven tuto milost (csl. blahodať) přijmout.
Proč je zapotřebí nepovažovat sebe sama za důstojného? Zejména proto, abychom se otevřeli Boží milosti, neboť naše svatá Církev říká o Bohu, že: Jeho blahost a dobrota je nekonečná, nesmírná a lidumilnost Jeho nevyslovitelná a nepopsatelná. Pán je připraven smilovat se i nad tím nejhorším člověkem. Obtížnost tohoto úsilí však spočívá v tom, že člověk kvůli své hrdosti, pýše a nevíře sám sebe odcizuje a od této Boží milosti se odděluje. Není možné se smilovat nad tím, kdo si myslí, že žádné milosti mu není třeba, stejně jako není možné nasytit toho, kdo není hladový, či uzdravit toho, kdo není nemocný. Také proto se Církev tuto neděli modlí následujícími slovy: Postarejme se o to, abychom si brali příklad z ctností farizeových, a usilujme o pokoru celného… (1. verš z kánonu 5. písně na jitřní O celném a farizeovi).
„Bože, buď milostiv mně hříšnému.“ (Luk 18,13)

sobota 30. prosince 2017

Poselství posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Poselství posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Narození Páně 2017/2018

Drazí duchovní otcové i veškerý vyvolený a milovaný lide Boží,
Kristus se rodí, oslavujte Ho! Kristus přichází z nebe, vítejte Ho!
Kristus je na zemi, povznášejte se! Zpívej Hospodinu všecka země!

       Tato slova, kterými kdysi započal svoji řeč na Narození Páně sv. Řehoř Teolog, již šestnáct století znějí na našich chrámových bohoslužbách a kladou nám stále stejné otázky: Co pro nás svátek Narození Páně znamená? Jak můžeme přivítat Krista, přicházejícího z nebe? Jak se můžeme povznést ze země na nebe? Jak můžeme oslavit Krista svým životem?

            Mnohá náboženství vyznávající jediného Boha člověku slibují, že se bude moci do jisté míry dotknout Boha, pocítit Jeho přítomnost a blízkost. Kromě křesťanství však ani jedno náboženství nedovoluje člověku poznat Boha jako bratra, jako přítele. Podle slov sv. Symeona Nového Teologa se vtělením Božího Syna stáváme syny Otce a bratry Krista. Bůh se vtěluje, aby s námi mohl komunikovat jako rovný s rovnými, aby sdíleje náš osud a prožívaje náš život získal právo odhalit nám o sobě i o nás i tu poslední pravdu, která žádným jiným způsobem nemohla být zjevena. Pravdu o tom, že už neexistuje propast rozdělující Boha a člověka, že už neexistují nepřekonatelné překážky, které by bránily setkat se člověku s Bohem tváří v tvář.

            Kvůli tomuto setkání přišel Bůh na zem, stal se člověkem a prožil lidský život: narodil se v betlémské jeskyni, utekl do Egypta, vrátil se do Nazareta, vyrůstal v domě tesaře, byl pokřtěn v Jordáně, kázal a chodil po Galileji, Samaří a Judeji, hlásaje Nebeské království a uzdravuje lidské nemoci, přetrpěl muka ukřižování, vstal z mrtvých a vstoupil na nebe. Toto všechno proto, aby se uskutečnilo tajemné setkání, aby byla zbořená hradba, kterou mezi člověkem a Bohem postavil hřích. Jeho Vtělení tuto hradbu zbořilo. Cherubín s mečem, který nám bránil vejít do ráje, ustoupil. Brány ráje se otevřely a člověk se vrátil ke stromu života, z kterého se krmí Nebeským chlebem.

            Sv. Řehoř Teolog nazývá vtělení Boha „druhým stvořením“, kdy Bůh tím, že na sebe bere lidské tělo, jakoby nanovo tvoří člověka. Boží vtělení nazývá „druhým společenstvím“ mezi člověkem a Bohem: „Existující začíná existovat, Nestvořený se tvoří, Neobsažitelný je obsáhnut. Bohatý se přijetím těla stává chudobným, abych se já obohatil Jeho Božstvím... Co je to za nové tajemství? Já jsem dostal Boží obraz a ztratil ho, a On přijímá moje tělo, aby obraz zachránil a mě učinil nesmrtelným. Vstupuje s námi do druhého společenství, které je mnohem lepší a vyšší než to první.“

            Skrze vtělení Slova se uskutečňuje zbožštění člověka. „Slovo se vtělilo, abychom se zbožštili,“ říká sv. Athanasios Veliký. „Syn Boží se stal Synem člověka, aby lidské syny učinil syny Božími,“ řekl sv. Irinej Lyonský. Zbožštění, ke kterému byl člověk předurčen při samotném aktu stvoření a které ztratil pádem do hříchu, bylo člověku navráceno vtěleným Slovem.

            Při narození Krista dochází k dokonalé obnově lidské přirozenosti. Nejen při onom jedinečném Narození, které se uskutečnilo před dvěma tisíci lety v Betlémě, ale i při tom narození Krista, které se znovu a znovu uskutečňuje v našich duších. Neboť duše člověka – to jsou „dobytčí jesle“, které Bůh činí sídlem svého Božství a svým chrámem. Člověk se pádem do hříchu „stal podobným nerozumnému dobytku“, ale Bůh přichází i k padlému člověku a lidská duše se stává místem vzájemného mystického setkání.

            Boží Slovo se na zemi vtělilo za hlubokého mlčení noci. Podobně se vtěluje i v mlčenlivých hlubinách naší duše – tam, kde umlká rozum, kde se ztrácejí slova, kde mysl člověka stojí před Bohem. Kristus se narodil na zemi jako neznámý a nepoznaný, a jen mágové a pastýři spolu s anděly Mu vyšli v ústrety. Stejně tak tiše a nepostřehnutelně se rodí Kristus v lidské duši, která Mu vychází v ústrety, protože v ní zaplála hvězda, která vede ke Světlu.

            S Kristem se můžeme setkat v modlitbě, když znenadání zjistíme, že naše modlitba byla přijata a vyslyšena, že Bůh „přišel a ubytoval se v nás“ a naplnil nás svou životodárnou přítomností. S Kristem se můžeme setkat v Eucharistii, když přijmeme Jeho drahocenné Tělo a Krev a najednou pocítíme, že naše vlastní tělo prostupuje Jeho Božská energie a v našich žilách koluje Jeho Krev. S Kristem se můžeme setkat v našich bližních, když se nám člověk znenadání otevře a my vidíme až do jeho nejniternějších hlubin – až tam, kde září Boží obraz. S Kristem se můžeme setkat v našem každodenním životě, kdy uprostřed hluku najednou zaslechneme Jeho volající hlas anebo uvidíme Jeho zřejmý a náhlý zásah do běhu dějin.

            Právě takto – náhle a nečekaně – Bůh zasáhl do života lidstva před dvaceti stoletími, kdy Jeho Narození otočilo běh dějin. Právě takto se rodí znova a znova v duších tisíců lidí a mění, přetváří celý jejich život, čině věřící z těch, co nevěřili, svaté z těch, co hřešili, a spasené z těch, co hynuli.

            Nechť se pro nás svátek Kristova Narození stane svátkem narození Krista v naší duši a našeho znovunarození v Kristu. Zmlkněme pro svět, aby se v naší duši narodilo Boží Slovo a naplnilo nás svým světlem a duchovní radostí.
Kristus se rodí!

† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska

† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

† Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský

† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický

† Izaiáš

biskup šumperský

sobota 30. září 2017

Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci, + úryvek z č.15.

            Jestliže každý člověk má své osobité vlastnosti, sklony a schopnosti, pak i dosažení jednoho a téhož cíle, se uskutečňuje různými směry. Různými způsoby, vedoucími k němu. Také k dosažení vnitřní modlitby vede mnoho cest, jak čteme v radách svatých otců. Některé z obecných způsobů jak dosáhnout úspěchu v modlitbě i úspěchu v křesťanském životě. 
Jsou tyto:
       Absolutní poslušnost (jak praví Simeon Nový Teolog  r.949-1022) 
      Dobročinnost a askeze 
     Vnější modlitba o modlitbu vnitřní (Pane nauč nás modlit se)
     Působení zvláštní milosti

Jsou i jiné, důležité způsoby, jak přímo získat vnitřní modlitbu. Tyto tři nacházíme u svatých otců :
 1)  Časté vzývání jména Ježíše Krista.
 2)  Soustředění na toto vzývání.
 3)  Ponoření se do vlastního nitra (ponoření mysli do srdce).

Protože tyto způsoby, obzvláště rychle a příhodně odhalují království v našem nitru a otvírají pokladnici pokladnici vnitřní modlitby v našem srdci, je zcela na místě je nazývat je klíči k té tajemné arše.

Klíč první.   (Dokončení v 15. Upřímného vyprávění poutníka svému duchovnímu otci.)
    
    1)  Časté, téměř neustálé vzývání jména Ježíše Krista, třeba zpočátku i nesoustředěné, může přivést k pozornosti a proteplení srdce. Poněvadž lidská povaha je schopna osvojit si určité nálady častým užíváním nebo zvykem. Abychom se cokoliv naučili dělat dobře, musíme to dělat velmi často. Svatý Hesichius říká, že časté opakování působí návyk a mění se v přirozenost. Jak je vidět z rad zkušených mužů, vztahuje se to k vnitřní modlitbě takto. Kdo chce dosáhnout vnitřní modlitby, ať často, téměř nepřetržitě opakuje vzývání jméno Boží. To znamená, ústy pronáší Ježíšovu modlitbu. Pane Ježíši Kriste Synu Boží smiluj se nade mnou hříšným nebo zkráceně, Pane Ježíši Kriste Synu Boží smiluj se nade mnou. Jak učí Svatý Řehoř Sinajský a dodává, že zkrácené vzývání je vhodné  pro začátečníky, avšak nezavrhuje ani jedno ani druhé. Radí jen, neměnit často slova modlitby kvůli návyku. A aby s ještě více povzbudil k neustálé modlitbě, má si ten kdo se učí, určit pravidlo vzhledem k času, určitý počet vzývání, to znamená, kolik set nebo tisíc modliteb, podle modlitebních uzlíku, odříká za den a noc. Ne ve spěchu, ale zřetelně napíná jazyk i rty. Po nějakém čase rty i jazyk cvičícího, získají takový návyk, jakoby spontánnost, že se budou už bez zvláštního úsilí pohybovat a vyslovovat jméno Boží. Dokonce i bez hlasu. Dále tomu pohybu jazyka bude naslouchat mysl a postupně se bude usebírat z rozptýlenosti a bude přicházet k pozornosti k modlitbě. Nakonec může následovat i sestup mysli do srdce, jak se vyjadřují svatí otcové. To znamená, že rozum navracející se do srdce, je zahřeje teplem Božské lásky a srdce bude již samo svobodně, bez nucení, s nevýslovnou sladkostí, vzývat jméno Ježíše Krista, projevovat před Bohem své dojetí nepřetržitě, jak je řečeno. Spím, ale srdce mé bdí. 
                O blahodárnosti častého vzývání jména Ježíše Krista v mysli, se krásně vyjádřil Svatý Hesechius: ,,Jako déšť, pokud je vydatný, změkčuje půdu, tak i Kristovo jméno, pokud ho často vzýváte, činí půdu našeho srdce radostnou a rozveseluje ji. 
Tento způsob, založený na zkušenostech a radách Svatých otců je dostačující, k dosažení vytouženého cíle, vnitřní modlitby. 
                 Avšak jsou ještě i způsoby vyšší: ,,Pozornost" (Střežení mysli)  a "Uvedení  mysli do srdce". Tento prvně uvedený způsob je vhodný zejména pro ty, kteří se ještě nepřiučili pozornosti  a nejsou ještě způsobilí úspěšně pracovat se srdcem nebo může být uvedením a přípravou pro následující způsoby. Viz patnáctá část Upřímného vyprávění poutníka...... 

        

Doporučujeme nahrávky Poutníka z archivu rádia Proglas 

  !!  ZDE  !!

   a DĚKUJEME za možnost vyslechnout si celých 32 dílů. 


      

středa 30. srpna 2017

Jak poznávat svůj skutečný stav

 Ikona Velkého půstu

 Ikona Velkého půstu

Jak poznávat svůj skutečný stav

V dávném pateriku se vypráví, jak jeden monach přišel k velkému asketovi sv. Abelu a zeptal se ho: "Když se neustále cítím být v Boží přítomnosti, je to významná věc? Co bych měl ještě učinit?" Známý starec mu odvětil: "To není nic významného neustále se vidět v přítomnosti Boží." "A co je tedy velkým dílem?" tázal se ohromený monach. Starec mu odpověděl: "Vidět sebe horším, než je jakýkoliv člověk. To je opravdu velká práce." To nazývali svatí otcové bez jakéhokoliv zveličování a krášlení pravým zápasem, hrdinským skutkem (skutečnou askezí). Vpravdě dí první a přední apoštol Pavel: "Kristus přišel spasit hříšníky, z nichž první jsem já." To říká člověk, který přinesl pro celé lidstvo více práce na upevnění církve než kdokoliv jiný. Říká to člověk, který se nad jiné stal hodným podivuhodných vidění a duchovních zjevení. Sv. Jan Zlatoústý opakoval jeho slova, která teď říkáme před každým svatým přijímáním. I tento vynikající světec hleděl sám na sebe jako na nejhoršího ze všech lidí. Postavíme-li se na tuto skálu, nemůže už ďábel otřásat s naší duší. To je cesta, kdy se člověk zřekne každého klamu o sobě, i toho nejmilejšího. Jediná cesta, která nás přibližuje ke Kristu. Jedině při nastoupení na tuto cestu přestává člověk vnášet do tohoto světa hřích. 

Co činit, abychom se připodobnili svatým? Svatí otcové dávají takovou radu. Všichni ji známe. Je velice prostá. Abychom viděli sami sebe takovými, jakými jsme (jak sebe viděli svatí), abychom se upřímně cítili horšími všech lidí (jak se cítili svatí), je potřeba jediná věc - začít plnit Kristova přikázání. Nic víc. Když se vědomě a usilovně snažíme naplnit Kristova přikázání, spatříme, jak jsme slabí, nemohoucí, k ničemu se nehodící. Všechny naše pokusy plnit tato přikázání se rozbíjejí o naši samolibost, naši pýchu a nekonečnou sebelásku. Tyto vlastnosti jsou tím nejstrašnějším a nejohavnějším stavem, do něhož můžeme upadnout. Pocházejí totiž přímo od ďábla, který je ohavný a naučil nás být takovými, jako je on sám. 

Existuje krásné cvičení, které nám pěkně ukazuje, jací jsme. Večer si přečtěme 5., 6. a 7. kapitolu Matoušova evangelia. Kázání na hoře. Tam se hovoří o tom, co od nás Pán očekává: neodsuzovat, nehněvat se... Vše, co Pán chce v člověku vidět, souhrn všech přikázání. A tak můžeme každý večer roztřídit své skutky, co se povedlo a co se nezdařilo. Uvidíme hrozný obraz - prakticky nic z toho, co je nám Bohem uloženo činit, člověk vlastně nesvede. A když se občas něco povede, bývá to ihned infikováno pýchou či spokojeností se sebou. Kristova přikázání nám ukazují, jak jsme svými činy i myšlenkami i srdcem a vůlí daleko od skutečného dobra. Přestože jsou tato přikázání tak snadná a lehká. Tehdy pochopíme, co znamená pojem "Spasitel". Není to jen jedno ze jmen našeho Pána. Pamatujme na význam tohoto jména: zachránce. A kdo potřebuje záchranu? Ten, kdo si už neví rady, kdo nemá dost sil, kdo je přemáhán, kdo hyne. Bez Spasitele nemůžeme získat království Boží, ba ani stát se dobrými lidmi. 

Pán zná naši nemoc daleko lépe než my. A přeje si vidět v naší duši alespoň nedokonalé pokusy o nápravu. Už to málo, co můžeme vykonat, je nesmírně cenné před Bohem. Každý upřímný pokus zalíbit se Bohu otevírá bránu, kterou k nám přichází záchrana pro věčný život.


pátek 7. července 2017

O syndromu duchovní slepoty. Uzdravení slepého.

Uzdravení slepého. O syndromu duchovní slepoty.



O syndromu duchovní slepoty. 

Čtení z Janova evangelia o slepém nás každoročně staví před obrázek takové lidské nemoci, která je ještě horší než tělesná slepota. Touto hrozivou nemocí lidské duše je slepota duchovní. Můžeme rozlišit tři druhy oné slepoty.

První z nich je popsán právě v dnešní biblickém čtení. Je to stav, kdy má člověk přímo před očima to, co potřebuje vědět ke své spáse, ale nevidí nic. Dávní farizeové měli před očima Kristův zázrak uzdravení toho, kdo se narodil jako slepý. "Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči od narození slepému." Jenže neviděli Boží navštívení a příchod Mesiáše, protože hleděli jen na to, že se to stalo v nesprávný den v týdnu. V tuto neděli čteném příběhu jeden tělesně slepý prohlédl a získal při tom zároveň i zření duchovní, jelikož uviděl svého Spasitele; mnoho jiných však předvedlo svou duchovní slepotu a urputně na ní trvalo. A tím uvízli ve svých hříších, neboť jsouce slepými, prohlašovali se za vidoucí.                                                                   Pokračování na Další informace 

pátek 2. června 2017

Svatý Sáva


Sáva Srbský

Byl synem srbského krále Štěpána Nemanji a jmenoval se Rastko. V mládí zatoužil po mnišském životě. Protože věděl, že by s tím otec nesouhlasil, utekl tajně z domu a odešel na horu Athos. Tam dostal mnišské jméno Sáva. Král dal hledat syna, ale ten se hledačům ukázal v mnišském rouchu na znamení, že klášter nemíní opustit. Štěpán se časem upokojil, ba sám složil vládu a vstoupil do kláštera, ve kterém žil jeho syn.
Společně s otcem obnovil Sáva rozpadlý Chilandarský klášter a později se stal jeho igumenem. Funkci dlouho odmítal, ale nakonec svolil. Brzy nato jeho otec zemřel.
Z Athosu odešel Sáva zpět do Srbska, kde se stal igumenem Studenického kláštera a pracoval na obrácení Srbska ke Kristu. Po nějaké době se vrátil na Athos a vymohl nezávislost srbské církve na cařihradském patriarchovi. R. 1219 byl ustanoven srbským arcibiskupem. Jako představitel srbské církve bojoval s herezí a stál věrně na pozicích katolické Církve. Vypravil posly k papeži Honoriovi III. a žádal jej o královskou korunu pro svého bratra Štěpána. Staral se i o bezpečí země a svou návštěvou v Uhrách předešel válce.
R. 1233 se Sáva vzdal funkce a odešel do Svaté země. Na zpáteční cestě se roznemohl a v hlavním městě Bulharska Trnově r. 1236 zemřel. Půl roku po smrti byly jeho neporušené ostatky přeneseny do Srbska do Meleševského kláštera. R. 1595 byly spáleny pašou Sinamem, který brzy nato zemřel strašlivou smrtí. Srbové ctí sv. Sávu jako svého věrozvěsta.

podrobněji také  =   https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_S%C3%A1va



čtvrtek 1. června 2017

Svatých otců I. všeobecného sněmu, Pidalion

První všeobecný sněm (r. 325, Nicea)

Liturgie 28.5.2017

 Neděle před letnicemi je vždy zasvěcena památce 318 svatých bohonosných otců I. všeobecného sněmu (r. 325 v Nicei)
Archimandrita Chrysostoma, v řeckém monastýru ct. Nikodima Svatohorce, na začátku kázání nejdříve přečetl žalmista před zaplněným chrámem ustanovení svatých Otců I. všeobecného sněmu s výkladem těchto kánonů od sv. Nikodima (klasická kniha výkladů svatých kánonů: Pidalion).
            V kázání starec připomenul, že Pidalion je po Písmu svatém druhá nejdůležitější církevní kniha. Jeden z hierarchů měl dokonce takový osobní názor, že by kánony měly ležet na svatém prestolu spolu s evangeliem.
Kánony - to je výklad evangelia, jak ho vykládá Bohem inspirovaný život Církve, praxe církevní.
Kdyby se dodržovaly kánony, nebyl by v Církvi žádný problém. Jenže my se často stavíme ke kánonům podobně jako se občané staví ke státním zákonům. Čili porušujeme je nebo hledáme, jak je obejít.    
           POKRAČOVÁNÍ

úterý 2. května 2017

Sváteční svatá liturgii, Mikulčice 20.5.2017, Pozvánka



mikulcice-cm-2017a5-300-900

             Stručně o svatých Cyrilu a Metoději a jejich dílu na Moravě.


V letošním roce 2017 připadá tato událost na 20.května 

Slovanské hradiště v Mikulčicích,
24.—26. května 2013

Na základě dohody pravoslavné církve, římskokatolické církve a institucí českého státu byly celostátní oslavy u příležitosti 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v roce 2013 jednotné a odehrávali se v duchu motta „Jednota v rozmanitosti“. Vrcholili dvakrát – v Mikulčicích dne 25. května v rámci „Setkání kultur“ a na Velehradě 5. července v rámci „Dnů lidí dobré vůle“. Vzájemná dohoda dvou církví je historickým krokem, který má poukázat na jednotu všech křesťanů v naší republice při připomenutí si jednoho z nejvýznamnějších milníků naší i evropské historie.

Oslavy o příležitosti 1150 výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje.

pondělí 1. května 2017

Vladyka Izaiáš v polském Szczawne.




Návštěva vladyky Izaiáše v Polsku


Vladyka Izaiáš navštívil 29. dubna 2017 na pozvání Jeho Přeosvícenosti vladyky Paisije Polskou autokefální cirkev. S vladykou Ábelem spolusloužil svatou liturgii v obci Ščavne (Szczawne), odkud byl 29. 4. 1947 vypraven první transport při vysídlování pravoslavných věřících a Lemkovců (Lemků) za řeku Visla. Po svaté liturgii společně s vl. Paisijem posvětili kříž připomínající tuto tragédii.


Historická poznámka: operace Visla je označení pro operaci probíhající v roce 1947 na územích východního a jihovýchodního Polska. Vysídleni byli hlavně Ukrajinci (včetně Ukrajinců po válce vyhnaných z USSR Sovětským svazem), dále Rusíni, (Lemkové, Bojkové), ale i Poláci se smíšených rodin. Hlavním důvodem vysídlení byla často jen příslušnost k pravoslavné nebo řeckokatolické církvi. Docházelo k nespravedlivému vysídlení množství obyvatel pouze s minimem majetku a jejich rozmístění na nová území a to často zpřetrháním původních rodinných a místních vazeb. (Z Wikipedie)                
                                                   Text a foto z Olomoucko-brněnská eparchie.                          



















30.dubna na neděli žen myronosic spolusloužil vladyka Izaiáš s vladykou Paisijem v jeho katedrále v Přemyšlu (Przemyśl). Po svaté liturgii vyznamenal vladyka Paisij vladyku Izaiáše řádem sv. Maxima Gorlického. Odpoledne se oba zúčastnili konference věnované výročí 70 let vyhnání Lemkovců v rámci deportační „akce Visla“.


pátek 21. dubna 2017

Pozvánka Slávnostné novotvorenie chrámu

Pozvánka 
Pravoslávna cirkevna obec Holíč 
srdečně pozýva : .......... na slávnostné posedenie a otvorenie novopostaveného chrámu 
Posvatnej ikony Matky Božej a sv Cyrila a Metoda.

Posviacka sa uskutoční s Božou pomocou 
v sobotu 28.apríla a v nedeľu 29.apríla 2018 
slávnostné otvorenie nového chrámu s nasledovným programom: 
............................................................................................................................................................... 
Sobota 28.4.2018                                                           Nedel´a 29.4.2018
16:00 hod.                                                               .      8:45 hod. privítanie metropolitu Rostislava
Floriánská kaplnka na miestnom cintoríne          .      9:00 hod. slávnostné otvorenie chrámu
 prinesenie sv. moščí metropolitom Rostislavom   .       9:30 hod. svatá archijerejská liturgia
obchod okolo nového chrámu                                .      11:00 hod. príhovory 
17:00 hod.                                                                .     13:00 hod. slávnostný obed v kongresovej 
Vsenočné bdenije s posvetením prestola                                                                                                         sále Holíčského zámku 
.............................................................................................................................................................. 
TEŠÍME SA NA SPOLOČNÉ STRETNUTIE 

      R.S.V.P. do.13.4.2018                                                               Jerej Mgr.MUDr. Jakub Jacečko
  tel.: 0918 941124