pondělí 20. března 2017

Rozpis služeb


    Pravoslavná církevní obec v Hodoníně, 

při chrámu sv.Metoděje, 
která se nachází v Hodoníně na hřbitově.

Svaté liturgie se začínají v uvedenou neděli, vždy v 9:30 hodin.

Bohoslužby koná jerej Mgr. Arkadiusz Skibiňski,  tel.: 733 534 606. 


 26.3.2017   Hodonín                                           4.neděle velkého půstu 
 24.3.2017   Hrubá Vrbka   pátek 18:00 hod        Liturgie předem posvěcených darů
 19.3.2017        Hrubá Vrbka                                3.neděle velkého půstu 
 12.3.2017    Hodonín                                           2.neděle velkého půstu 
 10.3.2017         Hrubá Vrbka  pátek 18:00 hod   Liturgie předem posvěcených darů
   5.3.2017         Hrubá Vrbka                              1.neděle velkého půstu, oslava pravoslaví
  26.2.2017    Hodonín
  19.2.2017         Hrubá Vrbka
  12.2.2017     Hodonín
    5.2.2017         Hrubá Vrbka
   29.1.2017        Hrubá Vrbka
   22.1.2017     Hodonín
     8.1.2017            29. něděle po padesátnici - Narození Pána našeho Ježíše Krista. 




neděle 5. března 2017

Jak poznávat svůj skutečný stav

 Ikona Velkého půstu

 Ikona Velkého půstu

Jak poznávat svůj skutečný stav

V dávném pateriku se vypráví, jak jeden monach přišel k velkému asketovi sv. Abelu a zeptal se ho: "Když se neustále cítím být v Boží přítomnosti, je to významná věc? Co bych měl ještě učinit?" Známý starec mu odvětil: "To není nic významného neustále se vidět v přítomnosti Boží." "A co je tedy velkým dílem?" tázal se ohromený monach. Starec mu odpověděl: "Vidět sebe horším, než je jakýkoliv člověk. To je opravdu velká práce." To nazývali svatí otcové bez jakéhokoliv zveličování a krášlení pravým zápasem, hrdinským skutkem (skutečnou askezí). Vpravdě dí první a přední apoštol Pavel: "Kristus přišel spasit hříšníky, z nichž první jsem já." To říká člověk, který přinesl pro celé lidstvo více práce na upevnění církve než kdokoliv jiný. Říká to člověk, který se nad jiné stal hodným podivuhodných vidění a duchovních zjevení. Sv. Jan Zlatoústý opakoval jeho slova, která teď říkáme před každým svatým přijímáním. I tento vynikající světec hleděl sám na sebe jako na nejhoršího ze všech lidí. Postavíme-li se na tuto skálu, nemůže už ďábel otřásat s naší duší. To je cesta, kdy se člověk zřekne každého klamu o sobě, i toho nejmilejšího. Jediná cesta, která nás přibližuje ke Kristu. Jedině při nastoupení na tuto cestu přestává člověk vnášet do tohoto světa hřích. 

Co činit, abychom se připodobnili svatým? Svatí otcové dávají takovou radu. Všichni ji známe. Je velice prostá. Abychom viděli sami sebe takovými, jakými jsme (jak sebe viděli svatí), abychom se upřímně cítili horšími všech lidí (jak se cítili svatí), je potřeba jediná věc - začít plnit Kristova přikázání. Nic víc. Když se vědomě a usilovně snažíme naplnit Kristova přikázání, spatříme, jak jsme slabí, nemohoucí, k ničemu se nehodící. Všechny naše pokusy plnit tato přikázání se rozbíjejí o naši samolibost, naši pýchu a nekonečnou sebelásku. Tyto vlastnosti jsou tím nejstrašnějším a nejohavnějším stavem, do něhož můžeme upadnout. Pocházejí totiž přímo od ďábla, který je ohavný a naučil nás být takovými, jako je on sám. 

Existuje krásné cvičení, které nám pěkně ukazuje, jací jsme. Večer si přečtěme 5., 6. a 7. kapitolu Matoušova evangelia. Kázání na hoře. Tam se hovoří o tom, co od nás Pán očekává: neodsuzovat, nehněvat se... Vše, co Pán chce v člověku vidět, souhrn všech přikázání. A tak můžeme každý večer roztřídit své skutky, co se povedlo a co se nezdařilo. Uvidíme hrozný obraz - prakticky nic z toho, co je nám Bohem uloženo činit, člověk vlastně nesvede. A když se občas něco povede, bývá to ihned infikováno pýchou či spokojeností se sebou. Kristova přikázání nám ukazují, jak jsme svými činy i myšlenkami i srdcem a vůlí daleko od skutečného dobra. Přestože jsou tato přikázání tak snadná a lehká. Tehdy pochopíme, co znamená pojem "Spasitel". Není to jen jedno ze jmen našeho Pána. Pamatujme na význam tohoto jména: zachránce. A kdo potřebuje záchranu? Ten, kdo si už neví rady, kdo nemá dost sil, kdo je přemáhán, kdo hyne. Bez Spasitele nemůžeme získat království Boží, ba ani stát se dobrými lidmi. 

Pán zná naši nemoc daleko lépe než my. A přeje si vidět v naší duši alespoň nedokonalé pokusy o nápravu. Už to málo, co můžeme vykonat, je nesmírně cenné před Bohem. Každý upřímný pokus zalíbit se Bohu otevírá bránu, kterou k nám přichází záchrana pro věčný život.


pátek 3. března 2017

středa 1. března 2017

Na cestě k Pasše. O. Miloš Mrázek.

Na cestě k Pasše:     Neděle Postní triody

Velikonoční události završené zkušeností Vzkříšení jsou základem naší víry. Jejich připomínání, nebo lépe zpřítomňování je to, co dává smysl Církvi, která je shromážděním věřících kolem eucharistického stolu. Každý „první den po sobotě“, tedy v neděli, se křesťané scházeli k „lámání chleba“ (Sk 20:7, srov. 1Kor 16:12). Pascha pak je nedělí všech nedělí, svátkem všech svátků, středobodem či završením církevního kalendáře. Celý liturgický rok je vlastně přípravou na tuto oslavu přemožení smrti, obnovením původního určení člověka. Proto mu předchází dlouhá doba přípravy, či spíše několika období příprav. 

Z liturgického hlediska toto období začíná, když se při bohoslužbách zpívá z Postní triody, jejíž hymny, které jsou charakteristické svými třemi zpěvy (odtud i název této liturgické knihy: „tři ódy“), nás provázejí až k předvečeru samotné Paschy. Doba Triody je tak cestou k tomuto největšímu ze svátků. 

Projděme si nyní tuto cestu za doprovodu krásných evangelijních čtení, jež se čtou při nedělní svaté liturgii. Každé z nich před nás staví ctnost či úkol, který musíme kultivovat, chceme-li mít užitek z požehnaných plodů velikonoční radosti. Při bližším pohledu spatřujeme, že Církev pro tuto dobu přípravy vybrala čtení, jež na sebe plynule navazují a představují tak příběh každého z nás, kteří se na tuto cestu každoročně vydáváme. Ukazují totiž směr, kudy je třeba kráčet. A nejde jen o tuto každoroční liturgickou přípravu. Vždyť celý náš život v Církvi je jednou velikou přípravou na Velkou Paschu při v naději očekávaném z „mrtvých vzkříšení“. 

Vlastní přípravou na svátek Vzkříšení je svatá Čtyřicátnice, jež je tak významným obdobím, že i jí předchází doba přípravy: čtyři neděle před Velikým postem, kdy se otevírají první stránky Triody. Avšak jakousi přípravou na toto období přípravy na přípravu je již neděle, při níž se čte o vrchním celníku Zacheovi: 

Neděle Zacheova: Cesta vzhůru

"Za onoho času vešel Ježíš do Jericha a procházel jím. A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý a toužil uvidět, kdo je Ježíš, ale nemohl kvůli zástupu, protože byl malé postavy. A tak běžel napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet. Když pak Ježíš přišel k tomu místu, vzhlédl, spatřil ho a řekl mu: „Zachee, pospěš si a pojď dolů, neboť dnes musím zůstat ve tvém domě.“ A tak rychle slezl a radostně ho přijal. A všichni, kdo to viděli, reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus se pak postavil a řekl Pánu: „Pohleď, polovinu svého majetku dávám chudým, Pane, a jestliže jsem někoho v něčem podvedl, vracím to čtyřnásobně.“ Tehdy mu Ježíš řekl: „Dnes do tohoto domu přišlo spasení, protože i on je syn Abrahamův. Syn člověka přece přišel, aby hledal a spasil to, co zahynulo.“ (Lk 19:1–10)

O. Alexander Schmemann ve svém průvodci Velkým postem jako hlavní téma v tomto příběhu spatřuje touhu. Jistě, to je předpoklad pro veškeré další snažení. A o jakou touhu jde? Zacheus byl malého vrůstu, proto musel vylézt na onen fíkovník. Pro člověka v jeho postavení šplhání po stromech asi nebylo něco obvyklého, ale občas  je potřeba učinit něco v očích tohoto světa bláznivého, když chceme dosáhnout něčeho dobrého. Zacheus navzdory svému hříšnému životu v sobě objevil touhu uvidět Spasitele, a tedy Boha. A tato touha jej vyzvedla do výše, povznesla ho nad každodenní realitu a z této výšky spatřil nejen Pána odněkud z dálky, ale i svůj hřích a nakonec i cestu z něj – poté, co již Krista uvítal ve svém domě. 
                                      pokračování

sobota 18. února 2017

Bohoslužba - 26.2.2017

Nový rozpis bohoslužeb v Hodoníně najdete na liště výše a také na odkaze níže:

http://www.pravoslavi-hodonin.cz/p/liturgie-rozpis.html

Liturgie 26.2.2017 v Hodoníně   Simeon Myrotočivý, Štefan Nemanja, +1166  zemřel 1199.

Симеон Мироточивый (Стефан Неманя) и прп. Анастасия

Srbský kníže, Stefan Nemanja který zemřel jako prostý mnich v monastýru Hilandar na Athosu.  V roce 1196 Nemanja (starý) abdikoval ve prospěch svého prostředního syn Stefana Nemanjić , který se stal prvním králem Srbska. Štefan Nemanja nakonec šel k hoře Athos, kde se stal mnichem a přijal jméno Symeon, nejmladší syn Nemanji, později známý jako svatý Sava (Rastko),  se stal prvním arcibiskupem v srbské pravoslavné církvi .
Společně se svým synem Sava, Nemanja stavěl srbský Klášter Hilandar na hoře Athos od 1198-1199, a vydal "Hilandar chartu". Klášter se později stal kolébkou srbské pravoslavné církve, která kanonizovala Štěpán Nemanju krátce po jeho smrti pod klášterním jménem Svatý Simeon myrhy-streaming (Свети Симеон Мироточиви)  Svatý Sáva Rastko, ne ni Štěpán Nemanja  Symeon.

čtvrtek 4. srpna 2016

Chrámy v okolí Hodonína




Nejbližší pravoslavné chrámy, kde se konají bohoslužby, 



se nacházejí v Hrubé Vrbce, v Holíči, v Mikulově, ve Znojmě.....

pátek 18. března 2016

PCO Hodonín









      Toto jsou oficiální stránky Pravoslavné církevní obce v Hodoníně, která je registrovaná  Ministerstvem Kultury pod  IČO 73633712. (http://www3.mkcr.cz/cns_internet/)  a jejím statutárním orgánem je od 13.1.2017 Arkadiusz Skibiňsky.

    



pondělí 22. února 2016

Fotografie z archijerejské liturgie smíření, v Brně dne 14.2.2016



S vladykou metropolitou v jednotě spolusloužili všichni členové Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, tj. arcibiskup olomoucko-brněnský Vysokopřeosvícený vladyka Simeon, arcibiskup pražský a českých zemí Vysokopřeosvícený vladyka Michal, arcibiskup michalovsko-košický Vysokopřeosvícený vladyka Juraj a biskup šumperský – vikární biskup vladyky Simeona – Přeosvícený vladyka Izaiáš. Spolu s místními vladyky se modlil i vyslanec Matky Církve – Ekumenického patriarchátu, zkušený athoský mnich a nyní vikární biskup ve Francii Přeosvícený vladyka Irinej. 
Vedle arcipastýřů sloužilo mnoho presbyterů, jmenovitě duchovní správce brněnského chrámu sv. Václava mitr. prot. Jozef Fejsak, dále mitr. prot. Ondřej Stehlík, mitr. prot. Jan Baudiš a další místní duchovní, ale také hosté ze Slovenské části naší církve – mitr. prot. Michal Švajko, mitr. prot. Milan Gerka a ostatní přítomní slovenští kněží a diákon. Z hostů také spolusloužil duchovní z Rumunska prot. Andrej Danciu. Této požehnané události se účastnila též řada našich presbyterů svou modlitební přítomností v chrámové lodi.




















































                               Poblahopřání k jubileu i od jiných církví
                           ...............a také blahopřání od mnohých přátel.